MAX nebo HARVEY?

3.

Harvey:

Maxi? Jsi tam? Řeknu a opětovně zaklepu na dveře. Co chceš? Ozve se Max z pokoje. Zaťukám ještě jednou než se rozhodne mi otevřít. Vejdu dovnitř, všude je tma a nejde vidět na krok. Jdu k oknu rozhrnout závěsy a kouknu na východ slunce. Co jsi jí udělal? Otočím se na něj a zamračím se. Lehne si zpátky do postele a schová se pod peřinu jako by ho měli sluneční paprsky popálit na kůži. Jdu tedy k posteli, trochu do něj strčím a zopakuji otázku. Sice neochotně ale odpoví že nic. Proč? Nakonec řekne a vyleze zpod peřiny směrem ke mně. Něco snad říkala? Koukne na mě a rozšíří se mu zorničky. Včera večer jsem jí potkal jak utíkala celá ubrečená z domu, tak jsem se zeptal co se stalo... A co ti všechno řekla? přeruší mě. Necháš mě laskavě domluvit?! zasyčím mezi zuby. Pořád skáčeš do řeči,to je neskutečný! Tohle už na něj křičím. Dobře, dobře. Řekne Max a udělá nevinné gesto. Ehmm-m. Odkašlu si a pokračuju. Říkala že za to můžu já. S Maxem to cuklo. Cože? Proč ty? Kámo, ty dokážeš nasrat holku aniž by jsi byl s ní. Poví Max a začne se zběsile smát, po chvilce nasadí ale opět ledový výraz. A co to znamená? vyhrknu nečekaně a čekám na odpověď. Chvíli se nic neděje. Ticho prolomí až Max. Včera mi utekla, že chce aby jsme byli jenom kamarádi, to mi řekla. A tak trochu tuším co s tím máš společného ty bratře. Řekne a odejde z pokoje.

Natalia:

Je neděle. Ležím v posteli a absolutně nemám v plánu z ní nikdy vylézt. To co se stalo včera...Nemůžu na to zapomenout. Proboha, co vlastně chci?! uteče mi nahlas. Chci Maxe. Ne Harveyho. Sakra, co mám dělat?! Ťuk, ťuk! Ozve se Simona za dveřmi.  Otevře aniž by jí někdo pozval dovnitř. Nesla tác se snídaní. Taaak, co říkáš na sousedy? Podle mě jsou Paul a Sara naprosto skvělí! A ty jejich děti. Tilly je tak roztomiloučká! Řekne, sedne si ke mě na postel a nenápadně mi užírá ze snídaně. Jen přikývnu a vezmu si muffin než mi ho stihne sníst. Jo a abych nezapomněla, nastupuješ s dvojčaty v pondělí na stejnou školu... Usměje se na mě a já na ní vyflusnu kousek muffinu co jsem měla v puse. To vážně? Zeptám se jí v naději že si dělá srandu a snažím se v její tváři najít nějaký náznak úsměvu. Ne-Ne. Dokonce do stejné třídy. poví a sebere mi i ten muffin z ruky. Nevěřícně se na ní koukám. To si děláš prdel. řeknu si pro sebe. Horší to už snad být nemůže. Jo a oblíkej se, za chvilku je tady Harvey, provede tě tady trochu a ukáže ti  kde je ta škola. Řekne a zase nasadí úsměv. Dopíči! Řeknu tentokrát už nahlas. Spletla jsem se, tohle je o mnoho horší. Simona se na mě podivně zamračí. Něco se děje? Zeptá se a napije se z mého mléka. Ne to nic. Řeknu abych zahnala všechny Simoniny pochybnosti. Běž pryč, musím se připravit! Vyprovodím najedenou Simonu ven z pokoje společně s prázdným tácem. Jen co se dveře zavřou,  jdu se převléknout. Cestou zkusím štěstí zda nebude Max stát v okně. Nestál. Jaká škoda. řeknu si a otevřu skříň.

Harvey:

Těším se na Natt až jí uvidím. Ale pořád mi vrtá hlavou, co se včera stalo mezi ní a Maxem. Asi by bylo lepší držet se od ní dál. Přece jenom měl Max pravdu, že jí viděl první. Vezmu si na sebe košili, v kuchyni vezmu do ruky svojí snídani, sním si jí po cestě. Harvey, v kolik se asi tak vrátíš? Křičí na mě máma když už stojím ve dveřích a beru si klíče z věšáku. Nečekej na mě. Řeknu a zabouchnu za sebou dveře. Zastavím ze před dveřmi do domu Natt a dojím zbytek sendviče. Pak zaťukám. Chvilku se nic neděje ale nakonec se dveře otevřou. Ahoj Harvey! pozdraví mě máma Natt. Dobrý den paní Robertsová. Odpovím jí a vejdu dál. Drahoušku, sedni si zatím do obýváku a nevšímej si prosím těch krabic, ještě jsme všechno nestačili vybalit. Řekne a provede mě uličkou mezi nevybavenými věcmi do pokoje s velkou televizí. Sednu si, čekám na ní a neustále odmítám různé nabídky od paní Robertsové zda nechci čaj, sušenky a podobně. Děkuji paní Robertsová, jste moc hodná ale před chvílí jsem dojedl snídani. odvětím a nemůžu se dočkat.

Natt:

Slyšela jsem jak Simona mluví s někým. To bude asi Harvey. Naposled se upravím a sejdu schody. Koukám na Harveyho přes zábradlí ale on o mě neví. Ještě chvíli ho pozoruju než vejde Simona. Tady jsi Natt! Harvey už je tady! Pojď dolů a neseď tam. Řekne tak nahlas, že se i Harvey otočil. V tuhle chvíli bych jí nejradši vypíchla obě oči a odřízla klitoris. (wut, tak to znělo mega divně ale nechám to tam xdd). (Jo,přesně takhle to vypadá když píše Natálka, jup :d) ne :D Nic jí odřezávat nebudu, ale zpět k příběhu, nějak se to zvrtlo...) -Část kterou pochopí jenom Terka xdd

Už jdu! Odpovím jí a seběhnu dolů úplně. Ahoj Harvey. Řeknu a sednu si vedle něj na pohovku. Ahoj Natt, můžeme vyrazit? Řekne a oči se mu lišácky zajiskří. Ovšem, můžeme..Ale musíme se někde stavit na jídle, moc jsem toho dneska nesnědla. Odvětím a podívám se na Simonu která nás pozoruje z kuchyně. Usměje se na mě a ukáže rukama ať už jdeme. Cestou ke dveřím Harvey slíbí že se někde určitě stavíme. 

Harvey:

Šli jsme zrovna od školy když se Natt zastavila a ukázala k jezeru. Nejdeme tam? Zeptala a aniž by čekala na odpověď, šla k němu. Jezero bylo písčité, schylovalo se už k večeru. Měl jsem v plánu už jít domů ale tohle je dokonalá příležitost. Na takovéhle romantické místo při západu slunce mě pozvala ona, takže já nic prakticky neprovedl. Není to nádhera? Řekne a sedne si do teplého písku hned vedle mě a kouká na slunce. Podívám se na ní. Jo je. Řeknu stále otočený na ní. Taky se na mě otočí a začne se červenat.

Max:

Sedím na parapetě okna a čekám až se Natt vrátí. Celý den jsem jí neviděl. Hrozně mi chybí.Je to celkem zvláštní. Vůbec jí neznám, ale když jí nevidím, je to jako bych neměl polovinu sebe. Tohle se mi nikdy nestalo. Když mám takovéhle nálady,většinou vezmu papír, tužku a svoje pocity vložím do textu písně. Začal jsem psát:

  Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.Překrásné oči, úsměv i srdce má.Možná, že právě teď slyší tahle slovaa možná, že už víš, že Ty jsi ona....

Natt:

Seděli jsme vedle sebe na pláži při západu slunce. To je opravdu skvělý. Řeknu si v hlavě. Jeden mi zpívá a hraje na kytaru a druhý je se mnou na nejromantičtějším místě na světě. Harvey se na mě stále dívá a prohlíží si mě. Otočím se na něj a usměju se. Úsměv mi oplatí. Zazvoní mu mobil. Cítím se trochu dotčená, kdo se nás opovážil vyrušit. Harvey se mi omluvil a zvedl to. Ano? Řekne do telefonu. Chvilku s někým mluví a odpovídá ano-ne. Pak mu naskočí vystrašený obličej a já se okamžitě zeptám co se děje. Ukončí hovor, zvedne se a začne nervózně přešlapovat. Co se děje, Harvey? Zopakuju otázku znova ale důrazněji. Tilly je v nemocnici, srazilo jí auto když šla od vás. Máma po ní poslala nějaký dort co upekla. Teď jí operují v nemocnici. Řekne a sedne si zpátky do písku. Přikryje si oči dlaněmi a začne se klepat. Ach Harvey, je mi to líto. Řeknu a obejmu ho, abych ho aspoň trochu uklidnila. Po chvíli jsme se oba zvedli a vydali se domů k Harveymu. Nemohla jsem ho nechat sama. Potřeboval podporu. 

Cestou jsme trochu spěchali, ale to nám nebránilo, abychom se chytli za ruce a propletly prsty. Tohle uklidňovalo jak mě, tak jeho.

Awwwwwwwwww <3 Mám z toho radost.. Co myslíte vy? A opět se ptám:

Nax nebo Narvey?