MAX nebo HARVEY?

4.

Max:

Tilly? Hej, Tilly! Slyšíš mě? Stojím v nemocnici u lůžka a snažím se o to aby se probudila. Jsem tu teď jediný v místnosti společně s Tilly. Včera jí nějaký blázen srazil a z místa ujel. Je na tom hodně špatně. Do místnosti  dorazil Harvey s kelímkem horké kávy. Poděkuji mu za něj. On si sedne vedle mě. Využiju toho že jsme konečně v místnosti sami a nikdo nás neposlouchá. Vysvětlila ti to dobře, Harvey? Řeknu trochu hrubým tónem a podívám se na něj. Zakroutí hlavou že ne. Stejně toho nenechám. Doufám že se mezi vámi stalo víc než mezi nám, protože by to pak znamenalo, že ta holka je blázen a ne my. Pokračuju a snažím se ho co nejvíce dotknout. Na tohle nijak nereaguje. Jen tak sedíme vedle sebe a koukáme do nyní již prázdných kelímků. Harvey je ten, kdo přeruší ticho. Hele Maxi. Řeknu ti to na rovinu. Viděl jsi jí první, možná jí máš radši, přivlastňuješ si jí... Nebudu se tedy o nic snažit. Ale jak se rozhodne ona, za to já už nemůžu. Doplní a odejde za rodiči do chodby. Překvapil mě. Zabalím si věci, rozloučím se s Tilly a jdu za nima, nachystat se do školy.

Natalia:

BOŽE, NATÁLIE ROBERTSOVÁ! STÁVEJ UŽ SAKRA, ZASPÍŠ PRVNÍ DEN V NOVÉ ŠKOLE! Ječí na mě Simona mezitím co lítá po mém pokoji a snaží se sesbírat učení poházené po zemi a narvat ho zpět do tašky. Nedbám na její kárání a ležím dál. Fajn. Slyším z druhé strany pokoje. Najednou mi něco tvrdého přistane na hlavě. Au! Zakřičím a podívám se co to bylo. Učebnice, samozřejmě. Z postele se líně dokopu k šatníku. Obleču si jednoduché džíny a top. Nechci být na nové škole moc nápadná. Zvlášť když tam budou oni. Pomyslím si a vykouknu oknem k sousedům kde není živá bytůstka. Simono? Nebylo by dobré aby jsme navštívili Tilly v nemocnici? Zeptám se jí a obě se mezitím přesouváme dolů do kuchyně. No ovšem. Taky jsem nad tím přemýšlela. Řekne ale na otázku zcela neodpoví. Příjde mi to trochu divné, ale moc to neřeším. Když tak se tam stavím sama po škole. Není to od ní daleko. Sbalím svačinu a nasednu k již připravené Simoně a Thomasovi do auta. Na něj to stěhování moc dobře nepůsobilo.  Celé dny je zavřený v pokoji a hraje na počítači. Skoro nejí. Simona mu dává jídlo před dveře. Uvidíme jak to zvládne ve škole.

Thomas:

Dojeli jsme ke škole. Je mi z nervozity špatně od žaludku. Chce se mi zvracet. Mezitím co se Simona loučí s Natálií, vystoupím z auta a jdu do areálu. Obě dvě na mě z dálky koukají, Simona řve ať si to užiju, ale je mi to jedno. Chci už to mít za sebou a být doma. Ve škole jsem dostal skříňku, školní uniformu složenou z košile, kravaty a sáčka světle modré a bílé barvy (zřejmě barvy školy) a bílých kalhot. Zajímavá sračka. To nosit nebudu. Strčím to do skříňky. První hodinu mám Chemii. Sedl jsem si sám a čekal, až začne hodina utrpení.

Harvey:

Jsem už s Maxem ve škole, jeli jsme rovnou z nemocnice a oba hledáme Natt aby jsme jí to tu ukázali a dovedli na první hodinu. Našli jsme jí u dívčích šaten, když se převlékala. V modrobílém sportovním tričku s logem našich fotbalových reprezentantů, bílou sukní s modrými pruhy a podkolenkami vypadala úžasně, to se musí nechat. Pozdravila nás, ale na Maxe se ani nepodívala. Bylo na něm vidět, jak ho to mrzí. Snažil se s ní navázat konverzaci, ale pokaždé odpověděla krátkou větou, nebo vůbec. Já jsem se ani nesnažil. Zakázal jsem si to.

Max:

Ignoruje mě. To se nemělo stát. Musím si s ní promluvit osamotě a vše urovnat. První hodina je matematika. Naschvál jsem si sedl vedle Natt. Máme volný zasedací pořádek, takže se nic neděje. Harvey si sedl úplně na druhou stranu třídy, ale na místo, odkud na nás velmi dobře viděl. Když učitel představil nového žáka a začala normální hodina, začal jsem rozhovor. Hele, to co se předvečírem stalo. Jak si to mám vyložit? Zeptal jsem se a přestal opisovat zápis abych se jí mohl kouknout do očí. Chceš to řešit teď? Sykla a snažila se převést konverzaci jinam. Ale nedal jsem se. Ano, chci. Protože tě mám opravdu rád a chci vědět, zda mám vůbec nějakou šanci, nebo mám poprosit bratříčka, aby se tě zase ujal? Otočím se zpět na tabuli aby neviděla, že mám slzy v očích. Cítil jsem jak mě probodla pohledem. Nejsem ničí majetek, aby se mě musel někdo ujímat. Řekne,, otočí hlavu a více to neřešíme. Oba jsme věděli že konverzace je u konce a je jenom na nás, zda jí někdy dokončíme.

Natalia:

Škola je u konce. Max se mnou nemluví. Harvey z nějakého zvláštního důvodu také ne. Sednu si na lavičku před školou. Volám Simoně zda pojedeme do té nemocnice. Odpoví že je v práci, nemá čas. Tak jsem se zvedla a vydala se do nemocnice. 

V nemocnici:

Na recepci mi řekli číslo Tillinýho pokoje s tím, že tam jsou její rodiče. Výtahem se dostanu do 3. patra. Chvilku jdu dlouhou,úzkou uličkou než se dostanu k pokoji číslo 12. Zaklepu a vstoupím dovnitř.

Thomas:

Při biologii si ke mě přisedla nějaká holka. Ani ne moc pěkná. Jmenuje se Aya. Pozvala mě za její partou na hřbitov. Prý že tam mají vždy sraz. Zvláštní místo na setkání, pomyslím si. Ale právě tam mám teď namířeno. Procházím mezi hroby k opuštěné kapli, kde sedí skupinka lidí. Thomsone! Tady jsme. křičí Aya. Lidičky! Prosím o pozornost! Tohle je Thomson, je tu nový tak na něj buďte hodní! Řekne nahlas, když k nim dorazím úplně. No vlastně jsem Thomas, ale díky za přijetí. Vytknu a posadím sena jeden zbořený hrob. Mávne rukou. To je jedno. Jedna holka ke mně příjde a řekne ať nastavím ruku. Dá mi do ní bílou pilulku. Co je to? Zeptám se jí. Zakroutí hlavou, podá mi flašku whisky a řekne ať to zapiju. Neváhám.

Harvey:

Max šel uražený domů, zato já si to namířil do nemocnice za rodiči a Tilly. Doufám že už se probudila, bylo by to nejlepší. Už spí moc dlouho. Výtah mě dostane do 3. patra. Dojdu k jejímu pokoji a zaťukám. Pomalu otevřu dveře. Harvey! Křičí na mě rozesmátá Tilly. Dojdu k její posteli a teprve teď si všimnu že na jedné straně sedí rodiče a na druhé Natalia. Nervózně se na mě pousměje. Ahoj Harvey! Nevěděla jsem že příjdeš. Nebyl jsi dneska domluvený s klukama že něco podniknete? Já totiž myslím, že tam něco takového bylo.. Zeptá se máma. Aniž by čekala na odpověď, poprosila mě abych jí došla do automatu pro kávu. Poslala se mnou i Natt, aby mi pomohla. Museli jsme sjet výtahem do přízemí. V kabině bylo naprosté ticho. Nikdo se neodvážil narušit vrzání a pískání výtahu. 

Natalia:
PŘÍZEMÍ. ohlásil nám výtah a otevřely se dveře. Harvey mě vedl k automatu. Chtěla jsem se ho zeptat, co mělo to Maxovo ,,zase" znamenat.---> nebo mám poprosit bratříčka, aby se tě zase ujal? <---. Ale nemohla jsem najít správná slova. Nakonec to přišlo samo. Jak to je mezi tebou a Maxem? Rozdělila vás nějaká holka? Zeptám se a je vidět že ho otázka mírně překvapila. Podíval se na mě pohledem, po kterým mi bylo všechno jasné. Řeknu ti to jindy. Odbyl mě.