MAX nebo HARVEY?

2.

Natalia:

Natt? Jsi připravená? Kluci jsou určitě za chvilku tady! křičí Táta zezdola. Ještě naposled si učešu vlasy a upravím černé šaty... Jo, už jsem hotová... odpovím, vezmu si telefon z nabíječky a letím dolů po schodech. Vejdu do kuchyně, vidím Simonu jak vyndává koláč z trouby a říká si jak je dobrá, že ho nespálila. Kde je táta? Zeptám se a zapnu si telefon. Před chvílí na mě volal ale cestou jsem ho nepotkala. zamračím se na ní. Táta si šel přišít knoflík do ložnice, zase si ho utrhl přes to svoje pivní bříško. Usměje se na mě, radši otočím hlavu. Simona není špatná, ale i když mi hodně pomohla, jako mámu jí neberu. Nejsem na to zvyklá. Třeba jí jednou budu říkat mami, třeba si jí táta vezme. Zatřesu hlavou abych hodila negativní myšlenky za hlavu. Simona si toho všimla ale nic neřekla. Tak jak vypadám? řekne táta přicházející do kuchyně. Sluší ti to miláčku, jsi fešák. Řekne Simona a dá mu pusu na tvář. Natt, máš všechno? A jinak ti to sluší. Mrkne na mě. Děkuju! Odvětím a udělám gesto že si pěchuji vlasy. Zazvoní zvonek, Simona se zvedne že jde otevřít. Skočím před ní, řeknu jí že otevřu ať si jde pro věci. Zastaví se a udiveně kouká, pak něco prohodí ale jde. Rychle běžím ke dveřím celá natěšená že je zase spatřím. Od té chvíle kdy tady byli poprvé na ně nemůžu přestat myslet. Hlavně na Maxe. Teda na Harveyeho. Sakra. Nevím kdo je kdo. Otevřu dveře, za nimi stojí oni a nějaká holčička. Kluci pozdraví a ptají se zda jsem připravená. Přikývnu a skloním se k té holčičce. Ahoj, jsem Natalia, ale můžeš mi říkat Natt. Jak se jmenuješ ty? Zeptám se jí a ona skloní hlavu a schová se za své bratry. To je Tilly. řekne Max a vezme jí na záda. Naše sestra. Dodá a podívá se na mě. Bože, zase to dělá, zase se mi dívá přímo do očí. Teď skloním hlavu zase já a dám si vypadlý pramínek za ucho. Můžeme jít. Řekne Táta a vyjde před dveře společně se Simonou kde se seznámí s klukama a Tilly.

Max:

Maxi a ty děláš nějaké sporty? Zeptá se mě máma Natt. Vytrhne mě z přemýšlení, nemyslím na nic jiného než na ní. Já s Harveym sedíme vedle ní. On na levé straně, já na pravé. Štve mě pokaždé, když se na ní podívá, zasměje se na ní. Snažím se s ní co nejvíce bavit, aby s ní nemohl mluvit on, přeci jsem jí viděl první, pozoroval jsem jí v okně schovaný za závěsem když si vybalovala. Haló? Jsi snad Max, pokud se nepletu..? řekne zase, usměje se a já přikývnu, opět překvapený že jsem se nechal unést myšlenkami. Občas fotbal, ale hraji spíše na kytaru. Skládám si písničky a tak.. Řeknu a podívám se na reakci Natalie. To je úžasný! Řekne a usměje se na mě. Můžeš mi zahrát? Řekne a prosebně se na mě podívá. Trochu mě to překvapilo, ale souhlasil jsem a pozval ji do svého pokoje. Bylo po večeři a rodiče si povídali, a myslím že by proti tomu nic neměli. Než jsme odešli nahoru do pokoje, podíval jsem se na Harveyho, který pořád seděl u stolu a zabíjel mě pohledem. Vítězně jsem se na něj podíval a šel dál.

Harvey:

Natalia vedle mě sedí, povídá si s Maxem. Nevím co mám dělat. Jsem nahraný. Asi si už vybrala. Teď se jí Max vychloubal svým uměním na kytaře. Přitom je to naše společná práce. On hraje na kytaru, skládá texty. Já hraji na klavír a zpívám. Jednoduchý. Taky jsem to mohl vytáhnout a chlubit se tím. Chvilku se zaposlouchám, co si říkají. Něco o tom že jí chce Max zahrát,nebo tak něco.Jsou k sobě naklonění a šeptají si. Nic moc neslyším. Najednou se oba dva zvednou a jdou ke schodům. Koukám na ně. Max mi chce asi dělat naschvály, těsně před schody se otočí a dívá se na mě. Je vidět z jeho výrazu že je na sebe pyšný a že má něco za lubem. Nesnáším ho, v téhle chvíli bych ho nejradši rozřezal, zastřelil, uškrtil, cokoliv abych měl Natalii jenom pro sebe. Zmizeli za rohem, už je nevidím. Nesnesu to, být s nimi v jednom domě. Zvednu se od stolu, vezmu si bundu a jdu se ven projít. Třeba mě čistý vzduch uklidní.

Natalia:

Ach-můj-bože! Max mě bere nahoru, do svého pokoje aby mi zahrál na kytaru. Ale je mi líto nechat Harveyho dole samotného. A taky se bojím co se stane, až dohraje písnička a bude ticho. Mezitím jsme došli do pokoje a on zamkl dveře. Řekl mi ať si sednu na postel že se za chvilku vrátí. Odešel zřejmě pro kytaru, tak jsem si sedla a čekala co se bude dít dál.

Max:

Musel jsem se jít zchladit do koupelny, jsem tak nervózní. Natt tam na mě čeká a já tady ztrácím čas. Popadnu kytaru, mimochodem netuším co dělá v koupelně a jdu za ní. Sedí na kraji postele, přisednu si k ní a začnu hrát píseň ,,One more day in love". Zřejmě se jí líbila, přisunula se o něco víc ke mně a opřela se mi hlavou o rameno. To mě nabudilo ještě víc. Usmál jsem se sám pro sebe. 

Natt:

Krásně hraje, zpívá. Mám opřenou hlavu o jeho rameno. Zavřela jsem oči a poslouchala Maxe jak zpívá o lásce a jak by jsi přál někoho mít, to bylo v textu. Najednou přestala hrát hudba. Zvedla jsem hlavu a všimla si že Max nahnul hlavu ke mě a díval se mi do očí. Jsi nádherná. řekl s vážným výrazem. Cítila jsem jak se červenám ale pohledem jsem neuhnula. Seděli jsme vedle sebe, výrazy upřené na sebe. Nebyla jsem si jistá co mám dělat dál. Max se ke mně nahnul aby mě políbil. Dal mi ruku kolem krku,  byl to divný pocit. Jako by jedna polovina mě chtěla Maxe, ale ta druhá polovina... Harveyho. Oči mi začnou vlhnout slzami. Maxi, promiň, ale to nemůžu udělat. Řeknu a odtáhnu se. Díval se na mě takovým pohledem, jako by mě právě odsoudil že pro něj už nic neznamenám. Proč? Nakonec řekl a šel si uklidit kytaru do rohu pokoje. Zatím nevím co chci sama... Chci aby jsme byli prozatím kamarádi, promiň. Vstanu, jdu k němu a chci ho obejmout, ale on se odtáhne. Otevřu dveře a jdu dolů do kuchyně kde si vezmu kabát a jdu se projít na čerstvý vzduch. Cítím se jako by právě celý můj život neměl smysl. 

Max:

Odešla pryč. Odmítla mě. Nechce mě. To je určitě kvůli Harveymu. Co na něm všichni proboha vidí? Já Natt miluju a udělám cokoliv pro to aby byla moje. Harvey jí jenom ublíží. Neumí se zamilovat. Umí jenom zneužít a odkopnout. Nechci aby se to samé stalo i Natalii. Přetočím se na bok. Já pro ní udělám cokoliv, klidně i umřu. Řeknu a zavřu oči abych na chvíli zapomněl na bolest.

Harvey:

Sedím na houpačce před domem a přemýšlím co bude. Někdo otevře dveře. Otočím se a vidím někoho jak utíká pryč a.. zřejmě brečí. Bože. Řeknu si.. To je Natalia? Rychle běžím za ní. Natt? Co se stalo? Otočí se na mě a rychle si utře oči. Co? Nic.? Co by se mělo stát.. Všechno je v pohodě... Řekne a zase se pustí do pláče. Řeknu jí ať si jde se mnou lehnout na naši trampolínu. Sem si chodím lehnout a koukat na hvězdy když mě někdo naštve, rozesmutní nebo když jsem naopak velmi šťastný a chci být sám. Řeknu, lehnu si a ona se přidá. Lehne si těsně vedle mě. Jsi smutná kvůli Maxovi? řeknu a pohlédnu na ní. Ona se na mě podívá ale nic neřekne.

Kvůli Maxovi ne...Ale kvůli tobě... řekne, zvedne se a odkráčí domů. Chvíli o tom přemýšlím ale pak se zvednu a jdu si pro odpověď za Maxem...

Ahoj! Tak co? Celkem se to zvrtlo... Tak se znovu ptám... Pro co jste radši
Nax nebo Narvey?