přepsat hvězdy

i know i want you?

Seděla jsem ve vlaku zpátky domů a přemýšlela. Přemýšlela nad tím co jsem a co chci být. Sledovala jsem všechny ty různě barevné domy, ve kterých dle rozsvícených světel pobývali různí lidé, stromy které měly být už dávno pokryty nazelenalým listím, si zatím nestihly svléct zimní kabát a cesty které se všelijak klikatily, vypadaly že nikdy neskončí. Všechny tyto obyčejné věci měly příběh, svůj vlastní, i když někdy krátký příběh. Stejně tak jako já, ty a ostatní na kterých mi v ten moment nezáleželo. Opřela jsem si hlavu o studené okno a zavřela oči.

Přepíšeme hvězdy!
Pousmála jsem se a vzpomněla si na tebe.

Na tvé jemně kudrnaté hnědé vlasy, ve kterých jsem ti ráda vískala, na tvé oříškově hnědé oči, které mi nedokázaly lhát, na tvůj krásný úsměv kterým jsi mi dával na jevo, že všechno bude v pořádku, na tvé ruce které mě dokázaly tolik vřele obejmout.

Bylo to bláznivé, já byla bláznivá. Nedokázala jsem se v sobě vyznat.

Byla jsem jako Dr. Jekyll a Pan Hyde, dvě naprosto rozdílné osobnosti, uzavřené v jednom těle.

Jedna která věděla že chce pouze kamaráda, představa o vztahu se jí přímo hnusila. Bála se o to že tě ztratí, nechtěla ztratit někoho tolik blízkého. Věděla že přátelství, narozdíl od lásky-alespoň té první-dokáže vytrvat.

A druhá která si přála říct ti: Miluju tě. Přála si tě držet za ruku a tisknout se na tvou vypracovanou hruď. Přála si chodit s tebou po rozkvetlé romantické zahradě, a šeptat tvé jméno. Přála si nežárlit na holky z tvé třídy, protože se kolem tebe motají. Přála si přepsat hvězdy, jelikož jí nepřály.
Nepřály našemu vztahu.