Řekni že je to možné
Vlak se pomalu rozjel a já se konečně mohla podívat z okna.
Můj zrak však upoutala stará paní s bílými vlasy která zmateně chodila po vagónu. Otočila jsem se na protější stranu, zda je někdo alespoň trochu ochotný aby se střenky zeptal co, nebo koho hledá. Nikdo z mých spolucestujících ani prstem nehnul. Tak jsem vstala a zeptala se ztracené babičky sama.
,,Promiňte," jemně jsem jí poklepala na rameno, ,,hledáte někoho?"
Paní se na mě vřele usmála ,,N-ne, jenom nevím jestli jsem ve správném vlaku."
Podívala jsem se na její jízdenku a pokývala hlavou ,,Ano."
Babička si očividně oddychla a sedla si na místo naproti mně.
,,Kdo je to? Tvůj chlapec?" zeptala se při pohledu na mou zamykací tapetu.
Automaticky jsem si telefon schovala do kapsy u bundy ale hned v zápětí jsem jej vytáhla. Mlčela jsem.
,,Tak jinak," babička se ke mně naklonila a téměř nesyšitelně zašeptala, ,,miluješ ho?"
Polkla jsem ,,Ano." nevím kde se ve mně ta náhlá 'odvaha' vzala, ale byla tam.
,,On tě miluje?"
Podívala jsem se jinam, abych nemusela čelit upřímným blankytným očím stařeny. ,,Někdy."
ČTEŠ
přepsat hvězdy
Short StoryHow do we rewrite the stars? Say you were made to be mine? Nothing can keep us apart Cause you are the one I was meant to find It's up to you And it's up to me No one can say what we get to be And why don't we rewrite the stars? Changing the world t...
