Perfektní vztah?

1.

Právě sedím ve školní lavici a přemýšlím. Přemýšlím o tom všem, co se včera stalo...

S kamarádkou jsme se rozhodli, že jelikož je ta zima, tak že by jsme si mohli jít zabruslit. Obě jsme na tom byli stejně a to tak, že sice se na tom udržíme, ale že by jsme byli nějací mistři, tak to vůbec.
Jelikož byla včera neděle, tak jsme hned po snídani vyrazili a dali si sraz u zastávky metra. Když konečně Vendy dorazila vydali jsme se do metra. Počkali jsme než přijede a pak už jeli. Po deseti minutách hlásili stanici, kde jsme potřebovali vystoupit. Vylezli jsme ven a v tu chvíli nastal ten problém. Ani jedna jsme nevěděli, kam máme jít. Nikdy jsme tu nebyli, jen nám kámoš řekl, že je to tu dobrý, ale neřekl kam máme jít. Chvíli jsme se mu snažili dovolat, ale tím, že bylo poměrně brzo ráno, tak to nebral. Sebrali jsme všechnu odvahu a zeptali se nějakého pána na cestu. Ten nám řekl, že stačí zajít za támhle tu ulici a tam uvidíme stadion, my poděkovali a už jsme šli.

Hned, jak jsme vedli dovnitř, tak naše pohledy spadly na partu kluků. Bylo jich asi tak sedm. Většina z nich byli vážně dost pěkní. Jelikož já ani Vendy nejsme žádný zrůdy, tak už jsme plánovali s nimi svatbu a děti. Však to znáte. Zaplatili jsme vstupné a šli si navléknout brusle.

Vendy se ke mě naklonila a řekla ,,Taky si viděla tu skupinku kluků?" Jen sem zakývala hlavou a ona mluvila dál. ,,Kdyby nás tak oslovili. Já bych se s nimi chtěla bavit, vypadají sympaticky a hlavně jsou dost hot."zasmála jsem se nad jejím rozplývaním, ale musela jsem jí dát za pravdu. Doopravdy byli pěkní, ale zároveň mi bylo jasné, že ti nás neosloví.

Doplazili jsme se na led a začali jezdit. Teda pokud se to tak dalo nazvat. Spíš jsme se sunuli po okraji. Naštěstí jsme se po chvíli rozjezdili a už to nebyla taková katastrofa.
Celou dobu jsme mluvili jenom o nich. Dokonce jsme zaslechli i jak se o nás baví. Jakože o nás?! O mě a Vendy! Tak to je hustý. Obě jsme z toho byli úplně mimo. Pořád čekáme, že za náma přijdou, ale už jsme tu přes dvě hodiny a stále nic.

A pak se to stalo. Ten jeden za náma dojel a zeptal se jestli by jsme s nimi nechtěli hrát na babu. S Vendy jsme okamžitě přikývli a už jsme se tam začali honit, jak malí haranti. Křičeli jsme po sobě a dělali bordel na celou halu.

Zahlásili konec a my začali vylejzat z ledu a šli do šatny, aby jsme se přezuli do normálních bot. Ten jeden, co se nás ptal jestli by jsme s nimi nechtěli hrát za náma přišel. Chvíli jen tak stal naproti nám a pak přišel ke mě a zeptal se jestli bych mu dala Facebook. Na nic jsem nečekala a hned mu ho nadiktovala.
On nás pak doprovodil k metru, kde jsme se rozloučili a každý už šel svou cestou. Celou cestu jsem mluvila jen já, protože Vendy byla nejspíš trochu naštvaná, že jí se na Facebook nikdo nezeptal, což celkem chápu asi bych byla taky naštvaná. Když jsme vystoupili z metra taky jsme se rozloučili a šli každá k sobě domu.

Hned, jak jsem přišla, tak jsem zapnula mobil a otevřela Facebook. Čekala jsem tam žádost od něj, ale nic tam nebyli. Zkusila jsem nacist znovu stránku, ale pořád nic. Řekla jsem si, že nejspíš ještě není doma a tak jsem odložila mobil a šla se najíst.

Po jídle jsem se vrátila k mobilu a už jsem viděla upozornění "Dan si vás, chce přidat mezi své přátele" Okamžitě jsem mobil odemkla a přijala žádost a hned na to mi cinkla zpráva. Chvíli jsme si psali, zjistila jsem, že bydlí kousek za městem někde ve vesnici a že má dvě kočky. Po zhruba hodině psaní jsme se domluvili na tom, že by jsme se ještě někdy sešli a že je rád že nás poznal. Potom jsme se už jen rozloučili a já šla spát