Noc je naše broučínko

Kapitola 50. - všechno někdy končí

Adrien

Doskákal jsem na staveniště nějakého domu.
Všiml jsem si jak za mnou běží Ladybug s naštvaným pohledem.
Schoval jsem se za jeden sloup. Přiskočil a začala mne hledat.
„tohle asi nebude moc přátelské že Ladybug?”
„ne! Vylez a bojuj!”
„bojovat s tebou nebudu”
„proč? Protože jsem žena?”
„ne..” řekl jsem..
Hodila po mě yo-yo..
Vyhnul jsem se tomu.
Vyhýbal jsem se všem jejím útokům.
Skočil jsem na římsu, asi jsem si trošku vyvrknul kotník. Ale to je jedno.
Dokulhal jsem se k jedné studně.. potřeboval jsem více času, vyvolal jsem kočaklyzmu a budovu shodil.
Připletla se sem Ladybug.
„Ladybug pozor!”
„dobrý vti..” nedořekla.
Hruď jí probodla ostrá kovová tyč..
Spadla mi na kolena..
Oplakával jsem jí..

Nazdaar.
V mým mozku pracuje endorfin a možná i trochu seratonin. Ale to nevím jistě.
Nuže, říkal jsem že vydám kapitolu "zítra" a je jedna hodina ráno takže už zítra je.
Těšte se na epilog.
M.F.B/A.F.B( reklama na můj druhý účet!-)