Devil & Zero ✔

🌙Chapter 41☀

Vyslýchali mě nejmíň dvě hodiny.Ty samé otázky stále dokola. Tedy,dokud do té místnosti nevletěl táta. ,,Vypadni ven!"
Na chodbě stála Melody. A na druhé straně Ema společně s Adamem.Vrhla jsem se Emě kolem krku. ,,Je Zero v pořádku?" Ptala jsem jí se slzami v očích. ,,Stále je na výslechu.Není to tvoje vina." Ema mi setřela slzy.

,,Jdeme domů,Devil!" Táta měl v očích strašné opovržení. Chytl mé zápěstí a táhl mě pryč. ,,Nech mě být!" ,,Takhle se mnou nemluv!"

,,Devil!" Otočila jsem se a uviděla Zera vycházet společně s dvěma policisty. Vytrhla jsem de tátovi stejně jako on jim.

,,Bude to dobrý jo? Neboj se,všechno bude dobrý." ,,Miluju tě,Zero."
,,Já miluju tebe,Devil."

Zera ode mě odtrhli.A mě od něj odtrhl Adam.

,,Adama! Pusť mě prosím." Berečela jsem naplno. ,,Devil,tímhle mu nepomůžeme.Věř mi." Držel mě okolo pasu a já se mohla jen dívat,jak Zero mizí za rohem.

,,Devil!" Facku,kterou mi chtěl táta dát,zastavila Adamova ruka. ,,Mlátit jí nebudete!" Zhroutila jsem se na kolena a propadla v hysterický pláč. ,,Buď teď půjdeš se mnou nebo ti zaručuju,že už ho nikdy neuvidíš! Všechna pozornost byla upřena na nás. Stoupla jsem si a podívala se mu do očí. ,,Nenávidím tě..."

Melody chytla otce za rameno. ,,Devil,pojď se mnou prosím domů..." ,,Jenom kvůli tobě jdu..." Chytla jsem jí za ruku a společně jsme odcházeli pryč.