You change my life! / Tony Stark ff

1.

Možná každý z vás žije život, jaký žiju já. Bydlím s mými rodiči v malém bytě na okraji města. To město se jmenuje, pokud vám to bude něco říkat Ostrava. Město ležící v České republice. Město plné fabrik, obchodů a průmyslu, proto zdejší vzduch není úplně nejlepší. Ještě jsem se ani nepředstavila, jmenuji se Sarah Korová. Je mi 16 let, studuji na zdejším gymnáziu. Můj život je obyčejný až bych řekla stereotypní. Ráno vstanete kolem 6 hodiny, namalujete se, oblečete a najíte a pak směr škola. Ve škole strávíte nějakých 6 hodin přinejlepším a pak jdete domů, doma se učíte a připravujete se na další den a pak akorát najíst se, vykoupat a jít spát a tohle se opakuje 5 dní do týdne. O víkendu většinou jenom ležím nebo se dívám na televizi. Moc kamarádu nemám, i když jsem ten typ, co každého dokáže rozesmát tak mám jen pár opravdových kamarádů. Mezi ně patří moje nejlepší kamarádka Klára. Klára je stejně stará jako já, máme stejné zájmy a rozumíme si snad ve všem, ale jelikož má přítele, více času tráví právě s ním a já ji to ani nezazlívám. Můj nejlepší a opravdu nejlepší kamarád je Patrik. Patrik chodí o třídu níž a je to gay. Snažím se ho chránit, protože u nás na škole nejsou k němu tak vstřícní jako já nebo Klára.

                Dneska má moje mamka narozeniny. Chystáme pro ni s taťkou oslavu, ale nic moc velkého, je to spíše rodinná oslava. Máme pro ni dort a dárky. Přijede i babička Pavla, mamka od mamky. Její manžel a můj děda zemřel, když mi bylo 10, byl pro mě vším, mohla jsem mu říct cokoliv a on mě vyslechnul a poradit. Většinu volného času jsem trávila právě s ním, ale bohužel onemocněl na rakovinu a umřel půl roku poté, co mu ji diagnostikovali. Babička to nesla velmi těžce, byli manželé 45 let. Rodiče od mého taťky neznám, podle toho co mi řekli, se pohádali a už se s nimi taťka od té doby neviděl.

                Je pátek, právě skončila škola a jdu domů, domluvila jsem se s taťkou, že jak přijdu domů, nachystám občerstvení a uklidím obývák. Babička má přijet společně s mamkou kolem 3 hodiny. Taťka už doma je, dneska si vzal volno. Takže přijdu domů a v předsíni narazím na taťku.

„Ahoj" postavila jsem se na špičky a dala mu pusu. On mi odpověděl, ale nevím, proč cítila jsem z toho, že se něco děje, ale nechtěla jsem se ptát. Rodiče mi vždy říkali, že co se stát má to se taky stane. Dochystala jsem obývák a čekala na mamku s babičkou. Před 3 hodinou bouchly vchodové dveře a já poznala, že už jsou tady. Běžela jsem do předsíně, abych je přivítala.

„Ahoj mami, babi. Jaká byla cesta?" stála jsem opřená o futra a čekala, co mi dají do rukou, abych to mohla odnést. „Ahoj Sarah, cesta byla dobrá, ale cestování českými drahami je vždy tak zdlouhavé." smála se a mezitím mi podala tašku s dárky. Já ji odnesla do obýváku a čekala, než bude moc mamka sfouknout svíčky. Mamka došla za námi a šlo vidět jak je překvapená, jelikož dort asi opravdu nečekala, většinou jsou jenom zákusky nebo něco podobného, ale dort ne. „ To je pro mě? " čekala, zda kývneme, že ano. Já s taťkou pouze přikývli a ona hned začala plakat. „ To je nádhera, ale já si to nezasloužím." sedla si na gauč a plakala. Tak jsem si k ní přisedla a objala ji. „Ale proč? Jsi ta nejlepší máma na světe a tak jsem tě chtěla potěšit společně s taťkou."pořád jsem ji objímala, ale ona se odtlačila a podívala se mi do očí. „ Sarah, ale my nejsme tví pravý rodiče."......