You change my life! / Tony Stark ff

9.

Vyběhla jsem na požární schodiště, kluci byli, zamnou a přede mnou se objevil Sam. Rychle jsem utíkala dolů, v ruce jsem držela zbraň a doufala, že ji nebudu muset použít. Bohužel někdy to co si přejete nejvíc, aby se nestalo, se stane. Ti lidé vyběhli taky na schodiště a snažili se nás dohnat, Steve po nich hodil svůj štít a Sam na ně útočil ze shora. Já už jsem doběhla až dolů a běžela stále rovně. Zahnula jsem za roh a málem jsem dostala infarkt, bylo jich tam snad 30. Boží co teď budu dělat, v ruce mám ránu a přede mnou 30 vycvičených vojáků. Rychle jsem se rozeběhla a schovala se za auto po mé pravé ruce. Nabila jsem zbraň, vykoukla a začala jsem střílet.

 Nevěděla jsem, ani jestli jsem se trefila, ale naštěstí tam dorazil Steve s Buckym a začal na ně útočit. Sam tam o chvilku dorazil taky. Jestli jsem měla předtím pocit, že jsem tam na obtíž tak teď to je na 100%, protože na mě Steve zařval, že mám zůstat tam, kde jsem a nezvedat se. 

Přemýšlela jsem, jak jim můžu pomoct, ale nic mě v tu chvíli nenapadlo. Podívala jsem se na ně, jak tam bojují, ale bohužel pořád jich tam bylo hodně. Všimla jsem si, že k nám běží další vojáci, tak teď jsme totálně v prdeli, ale co jsem nečekala, bylo to, že začali bojovat s námi a za chvilku se ti druzí rozutekli a zůstali jsme tam s nimi sami. Já jsem se zvedla, došla jsem za Stevem, který si mě stáhl za záda a Sam a Bucky se postavili vedle mě, každý z jedné strany. „Kdo jste?" ozval se jako první Steve. „Dobrý den, Kapitáne. Jsme vojáci, kteří byli vysláni po útoku ve Vídni, přivést k výslechu pana Barnese." podívala jsem se na Buckyho, který jim podle jeho výrazu moc nevěřil. „Máme za úkol, dovést pana Burnese a teď jsme dostali rozkaz, že i vás všechny. Čeká tam na vás pan Stark." a teď jsem mrtvá, protože to mu to, asi jenom tak nevysvětlím. „Prosím Vás, abyste nastoupili, do vozu." Steve pouze přikývl a chytil mě za ruku a vedl k autu. Buckymu nasadili pouta. Zavedli ho i do jiného vozu, než nás. „Pane, poprosím vás ještě o jednu věc, tahle slečna má prostřelené rameno a potřebuje to ošetřit." ježiš, nic to není. „Bohužel Kapitáne, máme rozkaz, který z ní vás okamžitě převést do Vídně a to bez výjimek." viděla jsem, jak začíná rudnou. „Sakra, jestli chcete, aby vám tu vykrvácela tak nás zavedete okamžitě do nemocnice." vložil se do toho Sam. „Mám své příkazy, mohu vám dát pouze obvaz z lékarničky, že ji to aspoň zavážete a až dojedeme tak ji vaši lidé pošlou do nemocnice." kdyby, jste to viděli, myslela jsem, že se ti dva do něho pustí. „Ne kluci, je to v pořádku, jedeme." usmála jsem se na ně a nasedla do auta. Během cesty mi to Steve obvázal a já se snažila nemyslet na tu šílenou bolest a hrát, že mi nic není. „Bolí tě to, co?" podíval se na mě Steve. „Trochu jo, za jak dlouho tam budeme?" zeptala jsem se toho velitele. „Do 20 minut." přikývla jsem. Přemýšlela jsem, jak vysvětlím to, co se tam stalo Tonymu, už mě nikam nepustí. „Můžeš mi říct, co jsi tam dělala?" přisedl si blíže ke mě Steve, abychom nemuseli moc mluvit nahlas. „Hledala jsem Buckyho." doufala jsem, že se už na nic nebude ptát. „Ale proč? Však jsi ho neznala a kde jsi zjistila informace?", anebo se ptát bude. „Chtěla jsem ho najít, kvůli tobě, to ty jsi mi říkal, že ho Hydra zneužívala a že se teď bude někde skrývat. A našla jsem ho díky, toho kluka co bere ty drogy. Našel mi adresu, ale podle adresy jsem zjistila, že je v Budapešti a tak jsem začala přemýšlet, jak se tam dostanu. Pak Tony přišel s tím, že můžu jet s Natashou do Vídně a mě napadlo, že se vytratím a zbytek už znáš." podívala jsem se na něho, šlo vidět, že přemýšlí. „Ty jsi opravdu dcera Starka, všude se vrhat po hlavě, ale jsem rád, že jsi v pořádku, až tedy na to rameno." zasmál se. Auto zastavilo, Steve mi pomohl z auta a rozešli jsme se do budovy. Auto co vezlo Buckyho se neobjevilo, tak jsem si myslela, že ho rovnou dali do vězení. Ve vstupní hale jsem uviděla Natashu a Tonyho jak telefonuje. Rychle jsem se schovala za Steve a snažila se přijít na to jak to vymyslet.

„ Nerozbijte to, co se snažíme spravit." Natasha prošla kolem a mluvila s ministrem. „Ministr Ross má v úmyslu vás 2 trestně stíhat." prošel kolem Tony. „To mi asi štít nevrátí?" jo jasně Steve mysli na štít, ale já má díru v rameni. „Popravdě, je to státní majetek." otočila se na něho Natasha. „A křídla taky." zasmála se. „Tak to je zlí." dal si ruce do kapes Sam. „Basa je ale horší." vložil se do toho Tony. „Tony máš už nějaké informace o Sarah?" podívala se na něho Natasha. „Jo já vám zapomněl něco říct." oba dva se otočili na Steva. „U Buckyho jsem někoho našel." udělal krok do strany a na mě šlo perfektně vidět. „Cože Sarah?" podíval se na mě Tony. „Jo já vím, promiň te, dostala jsem informaci, kde se nacházel Bucky tak jsem ho jela navštívit." nevinně jsem se na ně usmála. „Máš domácí vězení odteď mladá dámo a ještě si o tom promluvíme." jo to jsem čekala. „ Počkej, co to máš na rameni? Je to krev?" přišel ke mě blíž a prohlížel si to. „No víš Tony, oni Sarah trefili." odpověděl mi Steve. „A proč ještě není do háje ošetřená? To chceš, aby vykrvácela?" řval po něm Tony. „Mi jsme chtěli, ale ten voják řekl, že má rozkazy a musí je plnit a že do nemocnice ji pošlete vy." vložil se do toho Sam. „Okamžitě zavolejte nějakého doktora." zařval Tony. Dovedli mě k tomu doktorovi, který mi to ošetřil a zašil a říkal, že se nemám teď minimálně 3 hodiny zvedat z postele, protože jsem přišla o dost krve. V pokoji byl i Tony se Stevem, hádali se, ale nechtěla jsem se do toho motat, protože oba měli pravdu. Tony ohledně toho ošetření a Steve, že mě nedokázal uhlídat a že jsem vůbec hledala Buckyho a on o tom vůbec nevěděl. Uvědomila jsem si, že do toho dle světa asi nepatřím, že lepší by bylo se vrátit do Česka za moji adoptivní rodinou a přáteli.