Beating of your heart [Dramione]

12. kapitola

Ten den Draco konečně odešel domů - Hermiona se sice tvářila jako hromádka neštěstí, když se s ním ve dveřích loučila, ale on se rozhodl, že není dobré neustále s ní zůstávat, a nehodlal to měnit jen kvůli jejím smutným očím a nesnesitelnému nutkání udělat to. Navíc měl tušení, že se u ní brzo objeví Weasley, aby ji zkontrolovat, a on vážně netoužil poslouchat trapná obvinění a nenávistné nadávky.

Doma se od Lunkyho dozvěděl, že ho hledali jeho rodiče, což byla další věc, které se děsil stejně, jako s ní počítal. Kdyby se vám do domu přihnal syn, kterého jste dva roky neviděli, chvíli po něm ho následovali čtyři bystrozorové a pak všichni postupně odešli s u mudlů rozenou a smrtijedem navíc, taky byste chtěli vysvětlení.

Lucius svému synovi u Lunkyho nechal vzkaz, kde psal, ať se dostaví do jejich sídla, až bude mít čas. Protesty a výmluvy nepřípustné.

"O důvod pro sebevraždu víc," zabručel si pro sebe Draco otráveně a lehce tím vyděsil svého domácího skřítka, kterého pak musel chvíli přesvědčovat, že si opravdu nehodlá sáhnout na život.

Pak poslal svým rodičům sovu, že se u nich staví zítra po obědě, a zavolal do práce, aby omluvil svou dnešní nepřítomnost a vzal si dovolenou na zbytek týdne. A přibližně od té chvíle se nudil... po tom dni s Hermionou mu jeho dům připadal ještě pustší, tišší a nepřátelštější než předtím. K večeru dokonce začal uvažovat, že by se mohl přestěhovat do svého bytu v centru, toho naproti Hermioninu... až na to, že tenhle dům byl moc dokonalý a měl ho moc rád, aby ho opustil jen kvůli tomu, že se mu v mozku něco porouchalo.

Navečeřel se u televize a do postele se dostal kolem deváté hodiny... a o dvacet minut později už otvíral domovní dveře omluvně se usmívající Hermioně.

Zhluboka se nadechla a začala vysvětlovat. "Já -"

"Pojď dál," přerušil ji a usmál se, aby věděla, že jí to opravdu nevyčítá.

Dalším úsměvem mu poděkovala a vstoupila dovnitř.

"Chceš jít rovnou spát, nebo ještě chvíli... koukat na televizi nebo tak?"

"Rovnou spát. Já... ještě jsem unavená. Po tamtom."

Jo, jasně, chápu. Cruciatus sebere dost sil, léčení tolika zlomenin taky a duševní nerovnováha dokáže znepříjemňovat život parádně. "Máš s sebou něco na spaní?" zeptal se přes rameno, když ji vedl do patra do ložnice.

Zavrtěla hlavou, ale okamžitě si uvědomila, že to on neuvidí, a tak rychle vyhrkla: "Ne, zapomněla jsem. Navíc jsem sem nechtěla chodit s věcmi na spaní a pak s nimi zase odejít..."

Jo a řekni mi, jak bych tě asi mohl vyhodit, když vypadáš tak bezbranně a ztraceně?

"No, stejně spíš v košilích a těch mám několik," odvětil. To už vcházeli do jeho ložnice. "Chceš se ještě vysprchovat?"

Otočil se na ni a ušklíbnul se, když si všimnul jejího výrazu - chtěla, ale váhala to přiznat. "To bych ráda," vyhrkla, jakmile ji obdařil lehce výhružným pohledem.

"Fajn." Přešel ke skříním, z jedné vyndal čistou osušku, z druhé bílou košili, a podal to Hermioně. "Koupelna je támhle," informoval ji a ukázal na zavřené bílé dveře. "Můžeš si cokoli půjčit - je ti to k dispozici."

Hermiona znovu poděkovala a odešla do koupelny. Byla moderní, luxusní a nehorázně se jí líbila velká vana, ale tentokrát dala přednost sprchovému koutu. Už tak si připadala hrozně, že Draca neustále obtěžovala - nejdřív ve snech, pak se na něj přilepí i v realitě. Chtěla být silná a zvládnout to sama, ale prostě to nešlo. A hrozně moc se jí nechtělo otravovat kvůli tomu své přátele a jejich rodiny, své rodiče už vůbec ne. A v Malfoyově přítomnosti se cítila tak... bezpečně! Jako by jí nic nemohlo ublížit, když je poblíž on...