Epilog

118 16 7
                                    

Před týdnem se nám narodila malá Alex.

Carly měla pravdu, byla jsem těhotná.

Alex je zlatíčko a jsme se Scottem strašně moc šťastní, že ji máme.

Teď jsme celkem rádi, že nejsme andělé, protože to bychom neměli Alex.

Andělé nemají děti.

*O týden později*

Zrovna jsem uspávala malou Alex, když někdo začal zvonit na zvonek a Alex se vzbudila.

"No super!" řekla jsem si sama pro sebe a Alex jsem vzala do náruče a začala ji pohupovat.

Po chvilce do dveří vtrhl On.

Co tu sakra dělá?!

Hned za ním se řítil Scott.

"Co se tu děje!?"

"Máte něco, co mi patří" řekl On.

"To tedy nemáme a ty tu už nemáš co dělat. Už nejsme andělé!" opáčila jsem a bylo mi upřímně jedno, že tykám Bohu.

"Ona patří mne" řekl a ukázal na děvčátko v mém náručí.

"Jak by ti mohla patřit?!" hádal se s ním Scott

"Jelikož máte stále krev andělů, tak i přesto, že jimi nejste, tak se andělem stane vaše dítě. Takže mi ho dejte. Anděl nemůže zůstat na zemi mezi lidmi." řekl a natáhl ke mne ruce

"Zapomeň! Nemůžeš nám vzít malé dítě!" bránil Alex Scott.

"Myslíš, že nemůžu?" zasmál se.

Najednou zmizela Alex z mého náručí a po něm také nebylo ani památky.

Propukla jsem v nezvladatelný pláč a Scott ke mne rychle přiskočil a přitáhl si mne na svou hruď a pevně mne obejmul.

"Neboj se, nenecháme mu ji. Něco vymyslíme" uklidňoval mne.

Vytrhla jsem se mu z náručí a rozeběhla jsem se do koupelny, kde jsem se zamkla.

Scott se snažil dostat dovnitř, ale po deseti minutách to vzdal.

"Wille!" zakřičela jsem "Wille! Vím, že mne slyšíš! Prosím..."

Najednou se předemnou objevila mlha, ze které se zhmotnil Will.

"Wille! Potřebuji s tebou mluvit. Prosím... " znovu jsem se rozplakala.

"Já vím Ahley, já vím...pomůžu vám. Pokusím se."

Po chvilce jsme vyšli z koupelny a vedle jejích dveří seděl Scott, který k nám hned zvedl zrak.

"Co tu děláš Wille?! Ty v tom máš prsty co? To tys mu to řekl!!"

"Uklidni se Scotte, Will nám pomůže" snažila jsem se ho trochu zklidnit.

"A jak asi?!" rozčiloval se dál.

"Mohl bych...z vás udělat anděli" odpověděl mu klidně.

"Cože?! A to jsi nemohl říct dřív??" vykulila jsem na něj oči

"Nemohl. Protože já z vás nemohu udělat normální anděli. Mohu jedině temné. To jsou ti, co jsou vlastně moji a co trestají lidi za to, když něco udělají špatně" vysvětlil

"Já jím klidně budu, jestli to znamená, že budu moct být s Alex." odpověděla jsem ihned

"Já taky" přitakal Scott.

"Ehm Wille? A nemohl bys ještě jednu moji kamarádku? Je padlým" zeptala jsem se.

Myslela jsem Fay. Od té doby, co nám pomohla jsme se zkamarádili.

Nechci jí tu nechávat.

"Klidně, tak jí přiveď" souhlasil hned

Ihned jsem jí zavolala ať přijde a když přišla, tak jsem jí vysvětlila situaci a ona souhlasila a moc mi děkovala.

Will nám dal něco vypít a najednou okolo nás byla tma a já usnula.

Začala jsem se probouzet a najednou jsem byla ve Willově pokoji a vedle mne ležel Scott.

Pomalu jsem vstala a když jsem procházela kolem zrcadla, tak jsem si všimla svých černých křídel.

Takže to funguje.

Vešla jsem do jídelny a tam jsem objevila Willa, jak se vesele baví s Fay.

"Ahoj" pozdravila jsem je a oni se na mne otočili.

"Ahoj." oplatili mi pozdrav

"Vyšlo to. Takže budete bydlet tady... Dám vám tu vlastní pokoj. A pro malou si můžete dojít hned."

Rychle jsem se rozeběhla zpět do pokoje a Scott už byl vzhůru.

Vysvětlila jsem mu situaci a rychle jsem se vydali pro Alex.

Když jsme procházeli po oblacích v nebi, všichni nás nevěřícně pozorovali.

Najednou jsem zahlédla Nikky a ta se k nám přiřítila.

"Co vy tu? A vy jste... vy jste temní?"

"Jinou možnost nám nedal. Kde je?" zeptal se Scott

"U sebe" odpověděla

Vtrhli jsme k němu bez zaklepání.

"Dej nám hned Alex!" zakřičel Scott

On se na nás otočil.

"Jak jste se tu vzali? Kdo vás sem pustil?"

"To ti může být jedno. Jsme andělé a na své dítě máme právo."

"Fajn" řekl poraženě a dal nám Alex

*O 3 roky později*

Se Scottem žijeme u Willa a jsme šťastní.

Will je taky šťastný, protože si našel někoho, koho miluje a má s ní dítě.

Ta šťastná je Fayla a já jsem šťastná za ně.

Will má konečně to, co chtěl a ani k tomu nepotřeboval mne.

Vše se jednou v dobré obrátí.

--------
Tenhle příběh má tak z půlky happyend, protože musí vlastně být temnými, což nechtějí, ale pro Alex udělají všechno.

Co k tomuto příběhu říct? Snad jen to, že mne bavil psát, ostatně jako všechny ostatní příběhy, které jsem napsala nebo píšu :)
Budu moc ráda, když si přečtete i některý jiný z mých příběhů :')

Prosím všechny o názor na celý příběh :))

-xTess

~A new chapter of love, fallen angels~ [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat