~A new chapter of love, fallen angels~ [CZ]

6.KAPITOLA: - "Tma"

Nečelo nás zrovna hezké probuzení.
Přišli ti dva muži a začali mlátit na mříže.
"Dělejte! Vstávat, jdete s náma."
"A kam?" zeptal se rozespale Scott
"Uvidíte" záhadně se ušklíbl a otevřel celu.
Šli jsme za nimi až do celkem velké místnosti, kde byl i On.
Nevím, co tu dělal, ale to mi teď bylo jedno.
Spíš mne zajímalo, co tu děláme my.
Dovedli nás doprostřed místnosti a nechali nás tam stát.
"Už jsem se rozhodl, jaký trest vám udělím!" pronesl do ohlušujícího ticha On.
Pohlédli jsme na něj a on se usmíval. Scott mne chytil za ruku, čímž se mne snažil uklidnit.
"Už nebudete andělé! Nezasloužíte si to za to, co jste udělali."
"Co to znamená?!" zeptal se Scott.
"Přijdete o křídla a budete vyhošťeni." oznámil úplně v klidu.
"Cože?!" vykřikl Scott "To nemůžete!"

"Já můžu dělat co chci a ty mi nebudeš říkat, co můžu a co ne!!" zahromoval a ohrnul nad tím horní ret a kývnul na muže, kteří stáli v rohu místnosti. "Kdo chce první?" zasmál se a já sebou cukla když ke mne jeden z můžu přišel a dotkl se mých křídel. "Nikdo! Ashle neboj se! Nikdy tě neopustím!!" zakřičel Scott předtím než hoí odvedli do vedlejší místnosti, kde se to nejspíš všechno stane. "Oh, jak dojemné" pronesl ironicky Oh a zasmál se vlastnímu vtipu. "To nemůžete! Scott za nic nemůže, za všechno můžu já!" zakřičela jsem bezmocně. Teď už mi je všechno jedno. "Vybral si to sám."

"To prostě nemůžete udělat!" vykřikla jsem opět bezmocně. "Můžu cokoliv a je mi jedno, co si myslíš ty! Odveďte ji!" dva z mužů ke mne přišli a každy mne popadl za jednu ruku a zdvyhli mne do vzduchu, jako by jim nedělalo nejmenší problém, že sebou škubu a mlátím sebou v jejich sevření. Dovedli, nebo lépe dotáhli, mne do vedlejší místnosti, kde již nikdo krom těch dvou mužů, co odtáhli pryč Scotta, nebyl. "Kde je Scott? Co jste mu udělali?!" vykřikla jsem, ale zcela zbytečně, protože dělali, že mne neslyší. "Oh fajn" pronesla jsem ironicky do ticha. Dva z nich mne popadli a další dva ke mne přišli a už jsem jen cítila silnou bolest, která se nemohla vytovnat ani té, kdy jsem byla zasřelena, nebo kdy mne Scott probodl. Pak se mi zatmělo před očima a viděla jsem jen nepropustitelnou tmu. Nic jiného než tmu a zase tmu. Co to sakra je?!

Konečně jsem se začala probírat a viděla jsem světlo, jen trochu světla. A všude jinde byla tma. Byl to malý čtvereček světla, který se jakoby dozadu rozšiřoval. Vše mne bolelo, ale i přes to jsem se pokusila zvednou a když jsem v rámci možností stála pevně na nohou, tak jsem se vydala k tomu světlu. Ano, povedlo se mi k němu dojít a zjistila jsem, že je to okno. Vevnitř jsem viděla světlo a postel, možná i člověka. Zaklepala jsem a slyšela kroky, které se ke mne blížily. Když se pomalu otevřeli dveře, byla jsem překvapená.

-xTessa