Jeden neškodný večírek

1. Čeká mě spousta práce

„Ginny...?" zamumlal Harry, když si všiml, že vedle něho už jeho manželka neleží. To mám za to, že jsem zas nepřemýšlel nad tím, co říkám, pomyslel si naštvaně a sáhl po brýlích na nočním stolku. Rychle si je nasadil a rozhlédl se okolo sebe. „Ginny!" zvýšil trochu hlas.

„Jsem tady! Klidně spi dál," zavolala na něj zdola. Harry chvíli bojoval s chutí spát a zvědavostí, než se nakonec s povzdechem zvedl a šel se podívat, co zas vymyslela.

Ginny seděla u stolu jen v županu a zamyšleně hleděla na pergamen před sebou. Po předchozí noci měla vlasy ještě stále rozcuchané, ale na tváři měla nepřítomný spokojený úsměv. Harry si ji chvíli láskyplně prohlížel, než k ní přisedl a jednou rukou ji objal kolem pasu. Ginny se o něj lehce opřela, ale neříkala nic a dál přemýšlivě hypnotizovala pergamen. Když na něj Harrymu padl zrak, nešťastně si povzdechl. Očividně ty přípravy na večírek vzala vážněji, než si myslel.

Vážení a milí,

přesně za týden pořádáme večírek před naší cestou do Itálie a myslíme si, že se bez Vás nemůže obejít! Hodláme se bavit nejen po kouzelnicku, ale i po mudlovsku. Připravte se, že budeme grilovat – gril je taková vtipná mudlovská věcička, na které se dělá skvělé jídlo na ohni – a napište nám, co byste si rádi dali. Čeká na Vás také spousta dobrého pití, zákusků, koláčů, slaných i sladkých jídel, možných i nemožných drobností, a hlavně – spousta zábavy. Budeme moc rádi, pokud se k nám dostavíte – tohle totiž bude večírek roku!

Těší se na Vás v Godrikově dole u nás doma v sobotu. Začátek bude kolem třetí hodiny odpoledne.

Zdraví

Hinny

„Hinny?" zaksichtil se Harry nad tím podpisem. „Co to proboha má jako být?"

„To, miláčku," odpověděla mu sladce žena, „je naše jméno. Zkrátka Harry a Ginny, chápeš? Říkali nám tak přece někdy na škole."

„Nikdo nepochopí, kdo že jsme. A nikdo kvůli tomu nepřijde," zamrmlal chlapec, dnes již muž, který přežil. Ginny se po jeho slovech trochu naježila.

„Že to nechápeš ty ještě neznamená, že i ostatní jsou tak zabednění. Přijdou," odsekla mu, ale pak na usmířenou dodala: „Pokud chceš, tak dopředu na obálky napíšu Ginny a Harry."

Harry se ušklíbl. „Pro mě za mě, napiš si tam co chceš, já s přípravami stejně nechci mít nic společného."

„Taky bych tě k tomu nepustila, stačilo mi, jak dopadl na našem svatebním večírku Ronald, když jsi ho tak opil." Oba se zasmáli nad vzpomínkou na Rona visícího hlavou dolů z lustru a vyřvávajícího, že v Austrálii by on teda žít nemohl. „Tentokrát žádné tvé šílené alkoholové pokusy nebudou," dodala věcně.

Harry jen pokrčil rameny a v duchu se radoval, jak se šikovně vyvlékl ze všech příprav a jak ho vlastně čeká týden volna. Jeho žena ho ale rychle vyvedla z omylu. „Tady máš seznam věcí, které koupíš, ano? Je toho celkem dost, ale máš na to spoustu času, takže doufám, že to zvládneš." S těmito slovy mu podala složený pergamen. Harry ho s narůstajícím zděšením rozkládal a odhaloval tak narůstající počet věcí k nákupu.

„...na co proboha potřebujeme zrní?" zeptal se nevěřícně.

„No přece jako krmení pro ty hrdličky," odpověděla mu.

„Hrdličky?! Jaké hrdličky proboha?"

„Říkala jsem si, že tu bude celkem dost párů. No, a protože to některým z nich teď moc neklape, dostanou od nás párek hrdliček, o které se budou společně starat. Jako takovou symboliku jejich vztahu, chápeš?" odpověděla pomalu Ginny, jako by mluvila s dítětem.

„Ne, nechápu. Poslyš, miláčku, vím, že ti záleží na Ronovi a Hermioně, ale to si musí vyřešit oni sami. Tím, že jim dáš nějaké ptáky, to fakt nevyřešíš," odvětil mírně Harry.

Ron s Hermionou na tom totiž opravdu nebyli moc dobře. Stále se ještě nevzali, i když o tom několikrát mluvili. Nakonec si to totiž vždy jeden z nich rozmyslel, ale vztah stále udržovali. Všichni jejich přátelé se shodovali v tom, že by to buď měli ukončit, nebo opravdu uspořádat svatbu, protože toto k ničemu nevedlo. Jen tím své okolí pořádně rozčilovali. No vážně, buď s někým chci být, takže si ho vezmu, nebo nechci a v tom případě si hledám někoho jiného, ne? Jenže ti dva byli jak mezci a ve vztahu zůstávali snad jen natruc všem, kteří jim toto tvrdili. Prý se časem prostě ukáže, jak to mezi nimi vlastně je.

Ginny tato situace štvala snad nejvíc. Její nejlepší kamarádka a její bratr ji prostě neposlouchali a dál si mleli svoje. Ať už zkusila cokoli, nehnula s nimi. Doufala tedy, že večírek by mohl jejich vztah nějak posunout, ať už k lepšímu, nebo horšímu. Nejhorší však bylo, že sama nevěděla, kterou z možností by si přála.

„Harry, jsou to dospělí lidi a já jim do toho samozřejmě nebudu zasahovat." Teda budu, ale to ty nemusíš vědět. „Mám je ráda, ale toto si rozhodnou sami." Rozhodnou-nerozhodnou, já to rozhodnu, to teda uvidí. „Hrdličky jsou fakt jen symbolika." Prostě jim ty ptáky vnutím, a to bych se na to podívala, aby si je nezamilovali a nedokopalo je to k něčemu.

„No, jak myslíš," zapochyboval Harry a dál se díval na seznam. „Na co chceš tolik alkoholu? Myslel jsem, že se chceš Ronovi na lustru tentokrát vyhnout?"

Ginny zablýskly oči. „No, to se uvidí, kdo všechno bude třeba potřebovat povzbudit alkoholem. Hele, nezdržuj, jdi pro Rona, protože tohle všechno sám nekoupíš a šupej nakupovat. Já mám dost svojí práce." S těmito slovy se zvedla a překvapeného Harryho skoro vystrčila ze dveří.

„Ginny, počkej, vždyť bych se mohl aspoň obléct, ne?" zakoktal nešťastně její manžel.

„Hmm, no jo, to bys mohl, ještě bys mi dělal venku ostudu," zamyslela se. „Tak se obleč, ale rychle!" vykřikla vesele a zase se vrátila ke své pozvánce. „Musím to všechno odeslat, zajistit tolik věcí a mám tak málo času... Jen týden. Ach, Merlin, to přece nemůžu stihnout," povzdechla si. Pohled jí padl na seznam hostů a v duchu pokovala všem živým i neživým tvorům, že si jej Harry nevšiml.

Nebyla si totiž jistá, jak by se tvářil na některé kouzelníky a čarodějky, které hodlala pozvat. Přece jen, třeba s takovým Malfoyem si nikdy nebyl moc blízký.