ty

2.

Devon ti nabídla, že můžeš jít na nějakou doby k nim. Co odešel Mike přebývá u nich pokoj. Řekl si, že půjdeš rád. Alespoň než se to mezi tebou a Amelií uklidní. Tak sedíš v Mikovo pokoji na jeho madraci oblečen v jeho kraťasech a triku a připadáš si jako neskutečný snob. Holka tě vykopla z bytu a ty si už zase využil toho, že si tě lidi váží. Amélie řekla, že chce pauzu. Klidně jí dáš času přehršle. Chceš, aby se uklidnila. Aby se chovala jako člověk. Navíc u Devon v domě všechny znáš. Larryho, Nathana, Giu a Trevora. Všichni včetně Mika se vždycky zdáli jako pohodáři, proto tě překvapilo, když tě Devon upozornila na to, že to jen tak nebylo. Muselo jí být nepříjemné, jak si do ní ohledně Mika pořád dokola rýpal. Vstaneš z matrace a jdeš do kuchyně udělat si čaj. V kuchyni u stolu potkáš Trevora, jak do sebe háže jídlo, které si určitě koupil v bistru o ulici dál. ,,Čau." On ti naoplátku kývne hlavou, ale dál se soustředí na svoje jídlo. Natočíš vodu do konvice a dáš jí vařit. Mezitím si připravíš hrnek. Do kuchyně přijde Larry. ,,Jak dlouho tu pobudeš Gusy?" Ptá se jakoby nic. Pokrčíš rameny, ale víš, že to ti na dlouho stačit nebude. Brzy budeš muset oznámit termín, do kdy tu zůstaneš. ,,Amy není hloupá. Brzo mě vezme zpátky." Povídáš Larrymu a oba se tomu uchechtnete a Larry tě poplácá po rameni. ,,Říkáš to tak sebevědomě, že bych ti to i přál." Ozve se od jídla Trevor. Usměješ se tomu a do hrnku naleješ horkou vodu. ,,Budu muset jít poděkovat Devon, že mě znovu zachránila." Trevor už ti nevěnuje pozornost a Larry pouze přikývne a prohodí něco ve stylu, že už by měl jít spát. Je něco kolem druhé hodiny ranní. Neděle. Zachvíli zaklepeš u Devon v pokoji a vcházíš bez vyzvání do pokoje. ,,Přestaň konečně štkát. Mike je debil. Hotovo, dvacet!" Povídá zrovna Gia Devon, která je schoulená v klubíčku a drží v rukách plyšového medvěda. Moc dobře víš, kde toho medvěda vzala. Dal jí ho Mike, když onehdá přiletěl z Francie. ,,Vypadni!" Okřikne tě okamžitě Gia a Devon zvedne hlavu z klína, jen aby věděla, že si to doopravdy ty. ,,To je dobrý Gi. Vždyť je to jenom Gus." Si jenom Gus.. Gia kývne a ty si uvědomíš, jak tě mrzí, co se Devon stalo. Nejradši by si jí obejmul. Pořádně kamarádsky, aby věděla, že tu pro ní si, ale nezmůžeš se na víc, než: ,,Díky za dnešek Devon. Není ještě ani ráno a ty už si mi zachránila život." Položíš jí na stůl tvůj mátový čaj a vidíš, že se snaží usmát. Moc jí to s tím opuchlým obličejem nejde, ale to jí přeci nemůžeš vyčítat. Odejdeš a zavřeš dveře. Jdeš si znovu udělat čaj. Když se vracíš Giu už neslyšíš a plyšový medvěd s rozstříhlým tělem a utrženou hlavou leží v chodbě. Vezmeš ho a schováš ho u Mika ve skříni. Třeba ho jednou někdo zpraví..