ty

3.

Ráno píšeš Amélii, že si přijedeš pro věci. Neodepisuje ti. Devon vstane okolo desáté. Nemluvíte o tom, co se stalo včera. Spíš o tom, že má být za hodinu v práci, nebo že si v noci dočetla tu knihu, co si jí dal k narozeninám. Ty jí vyprávíš, co se ti stalo v pátek po přednášce. Taky se zmíníš o narozeninách, co bude mít tvoje setra příští víkend. Ptáš se jí, jestli nechce jet s tebou, protože nechceš jet sám a Amélie nejede. ,,Pravda je, že jsem u vás už nějakou dobu nebyla.. Ještě se rozmyslím jo?" Řekne, ale ty víš, že to určitě znamená ano. S Devon se znáte už doopravdy hodně dlouho. Vaši tátové jsou nejlepší kamarádi. Znáš jí odmalička, a tak je to taky tvoje nejlepší kamarádka. ,,Devon, nevím, jak dlouho tu budu, ale jestli je potřeba něco koupit, rád se toho ujmu. Takhle to vypadá, že vás vykořisťuji." Devon se na tebe usměje a začne obcházet pokoje se slovy: ,,Gus jede na nákup!" Ty sedíš u stolu a jíš Nathanovi cereálie. Než dojíš obsah misky, tak před tebou leží dlouhý nákupní seznam plný nejrůznějších věcí. Každý sloupek máš nadepsaný jménem.
,,Ty si se posral Trevore, ne?" Křičíš, když si všimneš, že má ze všech nejdelší řadu.

Vracíš se domů veřejnou dopravou. Nikdy víc tě snad tak neštvalo, že namáš auto. Na rameni máš sportovní tašku plnou svých věcí a přeci jen ti toho ještě hodně chybí. Amélie doma nebyla a ty se nemůžeš rozhodnout, jestli si rád, nebo ne. V rukách držíš nákupní tašky a ani jedna není pro tebe. Nebereš to útrpně. Něco si pak vezmeš od Trevora a Gii, protože ty toho mají nejvíc..
Po nějaké chvíli si v domě. Tašky s jídlem položíš před lednici a jdeš se svou sportovní do tvého dočasného pokoje. Nevíš, jestli je vhodné vybalovat si, a tak to necháš zabalené a jen se převlíkneš do čistého trika. Za svůj kartáček chceš právě děkovat bohu, ale z kuchyně uslyšíš Giu křičet: ,,Auguste?! Příště ten nákup vybal! Ty jmenovky na chvívkách v lednici nejsou jen tak!" Tohle tě netrápí. Gia je prostě Gia. Myslí si, že piercing v pupíku z ní dělá jakousi vidinu hrozby, ale reálně? Nedělá.. Amélie tím vždycky trochu trpěla. Neměla Giu ráda a podezřívala tě, že po ní koukáš. Gia byla něco úplně jiného než Amy. Amy byla vysoká, hubená, měla krátce zastřižené své husté blonďaté vlasy pod bradou. Byla originální. Gia v sobě tohle neměla. Byl to jeden z těch typů holek, na které si člověk radši moc nedovoluje. Svérázná, dominantní a nesvázaná. Byla menší a měla zaoblenější boky. Jak se říká: KUS ŽENSKÝ. Každý den měla jiného nochsleda. To Devon se od těhle dvou lišila úplně. Kdo jí neznal, tak si myslel, že je to šedá myš, kdo jí znal, ten si to nemyslel. Ty jí znáš až moc a někdy nevíš, co si máš prostě myslet. Nadechneš se a dojde ti, že ti Amélie chybí.