Večer

27 0 0
                                    

Tak teď mě budou hateři Justina nenávidět asi stokrát víc.

Luky se převleče a zeptá se mě:„ Helen a proč jsi mě "unesla"?“ 
Odpověď  na tuhle otázku nevím sama ,tak mu na to nemůžu odpovědět. „Nevím“
L: Ale nějakej důvod to přece mít musí.
H: Věř mi ,že nechceš poznat mou druhou tvář.
L: A co když jo?
H: Věř mi, že ne.
L: A proč bych jí neměl znát?
H: Má to úplně stejnej důvod jako proč by jsi neměl vědět ,co je ve třináctý komnatě.
L: Aha takže mě to má lákat protože nevím ,co to je a má to být lepší než co teď?
H: Ne, spíš horší.
Je mi hrozně, nikdy za těch pár let ,co vraždím mi nebylo hůř. Lukyho chci, ale mít nemůžu mu říct, že jsem sériový vrah. Netuším ,co dělat ,tak se rozbrečím a ( sakra ,proč furt brečím?!) Pomalu zapomínám a Luky pak řekne:„ Helen ,tak pokud to je ,tak hrozný nebo ,co ,tak tě to nebudu nutit říkat.Jo?“  pomalu se uklidňuji a nechám ho ,aby mě přenesl na postel. Když ležím na posteli ,tak mi řekne:„ Jsi moje jediná, Bejby“( vím ,že se to takhle nepíše)
Tak tahle kapitola je trochu kratší, ale doufám ,že se bude líbit. Klidně dejte ⭐ nebo napište komentář. Ahoj!

PsychopatKde žijí příběhy. Začni objevovat