Pohled Dejva
Co jsem to sakra udělal... co mě to popadlo ? Říkal jsem si v hlavě. Měl jsem chuť si vytrhnout mozek z hlavy abych na to nemyslel. Snažil jsem se uklidnit... ,,Ne... Prostě to NEJDE" zařval jsem a hroutil se na zem. Rozbrečel jsem se. ,,Dejve ?" ozvalo se z chodby. Stála v ní Verča se slzami v očích. Vstal jsem a šel jsem k ní. Verča mě jen objala. Nevím proč ale... rozhněvalo mě to. Chytl jsem ji za vlasy a táhl ke vchodovým dveřím. ,,Vypadni ! A jestli o tom někomu řekneš tak jsi mrtvá... Rozumíš ?!" zakřičel jsem na ni a ona jenom vyběhla pryč. Já se vrátil zpět. Nezvládám to...
Pohled Verči
Běžela jsem co nejrychleji domů. Když jsem dorazila. Bylo vše v pohodě, máma na mě neřvala a tak jsem šla na počítač. Psala mi před hodinou moje kamarádka Eli, jestli nechci volat. Byla pořád online takže jsem odepsala že můžu. I když jsem byla úplně zdrcená... Nastala taková ta klasická holčičí konverzace. Zamyslela jsem se... mám jí říct co se stalo ? Ale jak bych dopadla ? Ne... budu radši mlčet. Nálada mi sklesla na hodně špatnou. Omluvila jsem se Eli že jsem ospalá a chci si lehnout. Eli to nevadilo sama byla ospalá. Vypla jsem počítač a šla se vysprchovat, vyčistit si zuby a převlíknout do pyžama. Pak jsem si pustila televizi u které jsem usnula.
Druhý den ráno jsem si říkala, jak to že jsem se vzbudila tak pozdě. Podívala jsem se na mobil co jsem měla položený na nočním stolku vedle postele. Tak ona je sobota, zasmála jsem se. Tak to půjdu ven, je krásně. Udělala jsem si ranní hygienu a brnkla Eli že bych mohla jít ven. Eli souhlasila tak za 20 minut si pro mě přijede a půjdeme kolem parku. Řekla jsem to mámě a ať na mě nečeká, většinou když jsem venku strávím tam hodně času. Ještě si připravím tašku s mobilem, klíčemi, penězmi a pitím. Po nějaké chvilce zazvonil zvonek a ve dveřích stála Eli s peněženkou v ruce ,,Verčo ? Jde se nakupovat !" řekla a já se musela zasmát. (Ano Verča a Eli chodí nakupovat jídlo :D Skoro pořád) Tak jsme šly do nákupního centra. Tam jsme si koupily jídla že by nám vydrželo na 2 měsíce. Jako obvykle. Potom jsme šly do parku kde byly ještě k tomu houpačky. To jsme si nemohly nechat ujít. Eli zazvonil mobil v kapse. ,,Sakra, volá mi máma že mám jet domů" řekla naštvaně. ,,Co tak brzo ?" Nejsi tu ani hodinu." odpověděla jsem. Ona jenom sklopila pohled a odešla. To je teda fakt výborný... řekla jsem si pro sebe. Tak jsem se chvíli procházela parkem. ,,Verčo ?" uslyšela jsem svoje jméno, otočila jsem se s nejistotou... stál tam Dejv. Zděšeně jsem se na něj podívala. Měl hodně naštvaný obličej. Šel ke mě pomalými kroky. Chtěla jsem odcouvávat ale zrychlil a chytil mě pod krkem. ,,Že ty jsi to řekla Eli ?" pousmál se. Začal mě škrtit. ,,N..ne" vykoktala jsem. ,,Nelži mi... já vím že jsi ji to řekla" Málem jsem omdlela ale pustil mě. Já spadla na zem a ztěžka dýchala. Dejv mě chytl za ruku a vedl do nějaké uličky. Já jsem byla přitisknutá na zdi a Dejv si opřel ruce o zeď. Dívali jsme se vzájemně do očí. Dejv se pousmál ,,Nemůžu se na tebe zlobit" řekl a já odvrátila zrak. ,,Ale copak... stydíš se ?" chytil mi bradu a já se zase dívala do jeho očí. Pustil mi bradu a přibližoval se ke mě. Ne... tentokrát se nenechám !
Odstrčila jsem ho od sebe a řekla ,,Jako sorry Dejve ale ne.. tohle už ne." málem jsem se rozbrečela a chtěla jsem odejít. ,,Když to nejde po dobrém... tak to půjde po zlém... Slečinko" Vzal nějaký předmět a bouchl mě ním přes hlavu.
