Jmenuji se William.
Jsem Nor. Před nějakou dobou mě, pro mé bezpečí, neočekávaně odvezli z mé vlasti. Bohužel se něco pokazilo a já jsem se ocitl bez prostředků a nemohu se vrátit domů. Touto cestou bych rád požádal o finanční pomoc. Vím, že to zní nejspíš falešně, ale prosím, pomozte mi dostat se domů.
Nežádám statisíce. Každý příspěvek je pro mne známkou lidské štědrosti a s každou korunou se přibližuji Norsku. Děkuji.
"Kayo! Přijdeš pozdě do školy," matka se přiřítila do mého pokoje jako velká voda. "Ty už jsi zase na počítači? Nemohla bys aspoň jednou dělat to co máš?" Přes obrazovku počítače jsem viděla pouze její čelo, ale dovedla jsem si představit výraz její tváře. Nebyla zrovna spokojená... "Vždyť už jdu. Jen jsem četla emaily." "Když to říkáš," pokrčila rameny a vyšla z pokoje. Malou chvíli jsem ještě zírala na email. Nakonec jsem neodolala a, částečně z legrace a částečně ze soucitu, jsem na uvedené číslo účtu poslala dvě stovky.
YOU ARE READING
Znáte to. Čas od času vám na e-mail někdo napíše a žádá vás o peníze. Například na nemocné dítě, na výcvik asistenčních psů,... Já jednou na jeden takový e-mail ze soucitu odpověděla. A naprosto mi to změnilo život. - Kaya
