Ztrácím se, obloho má,
Už je to dlouho, co ses schovala za mrakama
A já stejně vím, že jsi pořád hvězdami i Sluncem posetá.
Ztrácím se, hvězdo má,
dnem i nocí tápu po tvé chladné zemi a jako Malý princ hledám svou růži,
Krásná je, rudá je, trnama posetá.
Ztrácím se, země má,
jako středověký bard tu zpívám ódy na Tebe, kam mě tvá pouť dovede
Cesta má zdlouhavá.
Na počest mého náhlého básnického vzplanutí, ale hlavně na počest mé další babičky, která nás dnešního rána musela opustit. Snad už tě nic nebolí. Tvá rodina
ČTEŠ
Jak básníci nezanikají
PoetryKdyž slunce vyjde na oblohu, a jindy zase zapadne, Když ptáček zpívá na každém rohu, a jindy ticho nastane, Když poupě do krásy rozkvete, a jindy zase uvadá, Když chlapec se zamiluje do děvčete, a jindy se s ní rozhádá, Když nový život na zemi vznik...
