thoughts

Hunted House

Vzala jsem lahvičku s jedem,
abych zapomněla.
Vytvořila jsem jím umění.
Umění té nejtemnější barvy, která stékala,
stékala po stěnách strašidelného domu.

Vzala jsem rtěnku,
abych se uzdravila.
Vymalovat stěny takového domu je zábava,
než si uvědomíte,
že teď váš strašidelný dům vypadá jako po masakru.

Musím uznat,
že vzít náplast byla ta snazší část.
Snazší než předstírat, že takhle to nefunguje.
Že když zasadíš před mým domem květiny,
nezmění to nic na tom, že zdobíš hřbitov.

Po přemítání jsem vzala led
a znovu si hrála na umělce.
To se totiž s bolavými věcmi dělá, ne?
Otupíš je, aby se ti ulevilo.
Jenže z ledového paláce v mém domě byl brzy přístav.

Takže pověz,
jsi tvůrce a nebo sériový ničitel?
Vřelé objetí, protože máš rád strašidelné domy?
Nebo se vracíš jen pro další úder,
úder do mého fialového srdce?