Můj roztomilý spolužák

8; Rodiče (2)

Sebastian
Vrátil jsem se k rodičům. Viděl jsem že se Mattyho vůbec nelíbí že tady budu sám. Vím že chtěl jít se mnou, ale radši ať rodiče něco udělají JEN mě.

,,Tak co půjdeme se najíst?" hlásně jsem se optal svých rodičů.

,,No, to je dost! Mám hlad jako vlk!" prohlásila má matka až moc arogantním hlasem. Vážně byla tak arogantní už dřív? Nebo se mi to jen zdá? Teď na to kašlu, mám na práci důležitější věci. Nachystat si proslov pro své rodiče.

Matka už mizela v kuchyni a táta šel se mnou. Jen jsem viděl jahody nechápající pohled směrem k matce. Tomu jsem se musel usmát.

,,A co vlastně máme?" rozkřikla se máma přes celý byt. A sakra. Kurva. Já to nevím. To jsem se nezeptal. Sakra. Sakra. Sakra. Co mám říct? Přece nemůžu říct že nevím. To by bylo divný. ,,Ehm... To je překvapení." řekl jsem první věc co mě v mé přeplněné hlavě napadla.

Jídlo bylo báječný a myslím že i rodičům chutnalo. A teď to přijde. Ale... Jak mám začít?

,,Uvařil jsi to skvěle." ozvala se z ničeho nic matka. Super. Na tohle můžu navázat.

,,No... Víš mami... To jsem nevěřil já."

,,A kdo? Snad jsi si nenašel nějakou slečnu?" Slečnu? Kdybys jen věděla jakou 'slečnu' jsem si našel. Tahle s tebou asi nebude nakupovat kabelky.

,,Ne tak docela." Máme se zadrhl hlas v krku, táta byl jen trošku překvapený. ,,Já jsem si totiž nenašel slečnu ale chlapce. Já jsem gay." Řekl jsem přesvědčivým pevným hlasem.

Chvíli se nic nedělo, ale pak...

Matka nehorázně zřídka a rychlost, kterou stoupla, odmrstila židli o dva metry dozadu, kde se zastavila o stěnu. A ten vražedný pohled co na mě vrhala...

,,Cože jsi?!" rozkřikla se na mě. ,,Ty nemůžeš být gay! Prostě nemůžeš! Já ti to zakazuj..." Úplně na mě řvala. Takhle jsem ji ještě neviděl.

Táta jí ale skočil do řeči: ,,Přestaň!"

,,Cože?" otočila se s křikem i na něj.

,,Prostě, drž už hubu." Zvýšil na ni hlas. ,,Teď si sedni a poslouchej ho. Pak mu řekneš že ti to nevadí a překousneš to. Doteď jsem to dokázal skousnout, to tvé ego, ale teď? Já ti nedovolím zničit život našemu synovi. Prostě mlč!" Máma se jen zakymácela a sedla na židli na které před chvílí ještě nikdo neseděl, jelikož její byla daleko.

Vlastně až teď jsem si uvědomil že otec skoro celou dobu nemluvil, až teď. Pak se otočil na mě. ,,Mě to nevadí. Pokračujte." Byl jsem hrozně rád že mě aspoň on podpořil.

,,Díky. ... Teď vám ale musím někoho představit. Počkejte chvilku." oznámil jsem jim a odklusal do chodby k ložnici.

Ještě jsem slyšel jak se spolu rodiče baví. Docela v klidu.

Došel jsem k ložnici a pomalu otevřel dveře. Ani jsem se nastačil rozkoukat a už mi Matty visel kolem krku.

,,Co se tam dělo?" zeptal se mě s nosem zabořeným v mé hrudi.

,,Dobrý, jen máma trošku vylítla. Ale teď už pojď. Musím tě jim představit." Matty pomalu zvedl svůj pohled na mě. ,,Ale... já se bojím." řekl potichu.

,,Noboj. Všechno bude dobrý. Budu tam s tebou." Chytl jsem ho za tváře a dal mu malou pusu na rtíky. ,,Prosím." dodal jsem se psíma očima.