My story

2015

15.2
Poslední tyden se táta hůř zvedal z postele a mamka mu musela pomáhat jelikož už to takle trvalo týden a táta už se nemohl zvednout z postele zavolala mamka záchranku a tak oba odjeli do nemocnice. Ja s bráchou a psem jsme byli sami doma až do večera babi která bydlí hned přes chodbu nám udělala večeři a mi si šli brzo lehnout.

16.2
Mamka vztala hned ráno a jela za tátou. Oběd jsme měli u babičky a čekali s jakou zprávou se mamka vrátí. Byly 3 hodiny když si nás mamka zavolala aby nám řekla co bude. Když jsem uviděla její slzu v oku bylo mi jasné že to asi dobré nebude ale stale jsem se snažila být pozitivní (tenkrát mi to ještě šlo) možná je to slza štěstí.
Nakonec jsme se dozvěděli že tátu s v nemocnici nechají napořád. Tato zpráva spustila vodopád slz. Nejenom mé slzy ale i bratrovi i mamčiny slzy.

15.5
Dneska nás teta vzala do nové cukrárny ve Lhotě. Ona si dala čaj mamka kafe a my zmrzlinu. Už chceme jet mamka s tetou a Honzou skládají věci do kufru. Já slyším mamky vyzvánění tak jdu pro mobil který má už ve předu auto. Rychle to mamce podám ta to zvedne a podle reakce jsem zvážila že je něco špatně pak jen řekne nashledanou položí mobil do kufru a řekne = Tak děti tatínek umřel a najednou se nám všem 4 spustí vodopády slz. Ke štěstí teta se dala do pořádku.rychle ale viděla že s mamkou je to špatné tak šla k paní do cukrárny jestli nemá antidepresiva. Pak šla ven za mamkou ta seděla.v kufru auta a jenom brečela. Asi po.minutě přiběhla paní z cukrárny a měla nějaký prášek a vodu. Mance to pomohlo ale přece nemohla řídit šla si dát něco čokoládového do cukrárny a objednala pro každého. Nejdříve jsme jeli na Valchu kde má babi z dědou(z maminy strany) protože to bylo blíž mezi tím nás Kuba na Doubravku.Po 20 minutách přijela mamka s tetou aby ti řekli babičce a dědovy naproti tam byli taky tak 20 minut a pahk šli domů teta si dala čaj když všechen čaj dopila a ujistila se že je mamka v pořádku odvezl ji Kuba domů.
Mamka napsala učitelce že týden nebudu chodit do školy abych se z toho dostala. Ona to pochopila.
Bohužel po tomhle všem jsme se změnila možná moc lidí nepostřehlo.
Začala jsem nosit převážně černou barvu , často jsem byla mimo nebo smutná ale pak jsem se do režimu happy dostala během dne no a nakonec to nejhorší stala jsem se hrozným PESIMISTOU!!!

23.5
Dneska jdu po týdnu do školy mamka řekla že se to nemám bát někomu říct. Tak jsem to řekla Adri snažila jsem se nerozbrečet a.ona mi na to řekla
= Z takových věcí se nedělá sranda
Báro
Tak moc mě naštvala že jsem měla chuť jí něco říct radši jsem si ale ulevila pro sebe a dál to neřešila.
Večer ve vaně jsem přemýšlela nad tím, co mi Adri řekla byla jsem z toho tak rohozená že jsem se zase rozbrečela. Měla hsem chuť jí něco udělat. Nakonec jsem se na to vykašlala. Přece se nedudu hádat a prát s někým kdo takle vážnou věc nepochopí.

Určitě vás nezajímají další nudné dny ve škole kde se mě Adri vždy zeptá zda je to pravda - Já řeknu Ano a ona stejně řekne že vám nevěří.