Diabolik Lovers More Laugh - aneb sestry jsou u moci

Laito stavitel, aneb skupinová špionáž part 2.

Vypravěč

Vítám vás u nové kapitoly. Dnes se nám tu odehraje něco, co se dá považovat za Drtivou porážku, Faktor strachu a Hru o hrad dohromady. Nazvěme to třeba DFH ( prosím, nepleťte si to s DPH, děkuji ). Ale teď už k příběhu.

Domem se rozezněla strašná rána, jako když vystřelíte z duhového kanónu. Nic takového se ovšem nestalo, jelikož tento typ zbraně měly naše mývalí sestry u své babičky. Ne, tuto ránu způsobil Azusa, který omylem zakopl o svou vlastní past. Byl to vlastně jen provázek, ale když se takový provázek nachází hned před obřím schodištěm, není úplně nejlepší o něj zakopnout. Tato rána však vyděsila Koua, který se snažil o připevnění matrace ke stropu. A jak už to tak bývá, matrace mu spadla. Možná to bylo i tím, že neměl dostatečně pevnou izolepu ( ale to si odmítal přiznat, takže za vše mohl Azusa ). ,, Dávej pozor kam šlapeš! Ještě tady něco rozbiješ!" zakřičel na Azusu Laito, jehož posledním přáním bylo, aby je Reiji seřval. Do toho se už pár minut snažil postavit polici na klobouky do své pevnosti, kterou tvořil převážně toaletní papír a lepidlo. Kupodivu to vypadalo docela pevně. Ale opravdu jen vypadalo. A jak to vím? Jednoduché. Laitovi na ni spadlo kladivo a celá stěna spadla. ,, No to si ze mě děláte legraci?! Já se s tím piplu už od rána a teď to jako spadne?!" vykřikl Kloboučníkův perverzní bratranec ze čtvrtého kolene tak nahlas, až z toho spadla i druhá část zdi. To už se Laito úplně zhroutil a dobré tři minuty jen zíral na místo, kde ještě před chvíli stálo jeho mistrovské dílo. Pak se ovšem rozhodl pro předělání celé stavby a tak si z kumbálu vzal kolečka a počal si připravovat materiál a bylo mu jedno, že ho to bude stát zbytek jeho života ( R.I.P. Reijiho knihovna ).

Mezitím se už Kou vypořádal s matrací, kterou nakonec přivázal lanem, které našel ďábel ví kde, k lustru. Vypadal dost šťastně, tedy, dokud se neobjevil Shu a nerozhodl se ji použít jako svou další postel. To by mu i vyšlo, kdyby tam nedošel Reiji s tím, že by měl dělat svou práci a né ji kazit ostatním. Ale aby bylo jasno, tak ho Shu poslechl jen kvůli tomu, že nechtěl být rušen při spánku otravným hlasem svého bratra.

Mezitím se Ayato s Kanatem a Teddym připravovali na svou část úkolu. Ukázalo se, že Kanato je velmi zručný a dokázal nějakým zázrakem postavit dva katapulty. Ayato pak donesl veškerý obsah ledničky a spižírny do patra, kde si udělali základnu z peřin a polštářů. Upřímně řečeno se chystal to jídlo jíst u nějakého filmu místo celé této podivné aféry, ale musel to nějak zamaskovat. Nejpřínosnější člen jejich trojice byl Teddy, který držel hlídku a šlo mu to naprosto úžasně. Seděl na zábradlí a ani se nepohl. Člověk se až musel ptát, jak se mu to může dařit, vzhledem k tomu, že celý dům a všichni v něm se řítí do jisté záhuby.

Ruki s Reijim mezitím seděli na jejich "velitelském můstku", a.k.a. sedací soupravě v patře, a probírali taktiku boje. ,, Musíme zaútočit jako první, to je jasné. Nejlépe tam vyslat naši demoliční jednotku, aby se jim vloupala do pokoje." navrhl kapitán Brejloun. ,, To jistě ano, ale pak bychom je měli nahnat k palebným silám. To by je mělo dostatečně zpomalit, takže nám neutečou." dodal 1. důstojník Knihomol. ,, Skvělý nápad. Pojďme tedy zahájit akci!" zakončil poradu kapitán a vydal se ke komunikátoru, tedy mobilu s messengerem.

Laito mezitím dostavil svou věž. Základ tvořily skříňky s šuplíky, ve kterých se nacházela munice pro případnou střelbu, respektive Ayatovo oblečení. Na nich byli postavené křesla spojené kobercovkou a úplně nahoře stůl jako střecha. Krom toho tam byl i pytel s těžkou municí jinak známou pod pojmem RTB neboli Reijiho Těžké Bichle. Laito seděl v křeslovém prostoru s dalekohledem v ruce a u toho si upravoval klobouky na, zde přítomné, poličce.

Mezitím v mývalí noře...

,, Kayano! Kde je sýr?! Víš, že ho musím dát nabít, abychom se nějak dorozumněly!" zavolala na svou šílenou sestru Shinoa a už si to mašírovala jejím směrem. To víte, jako vedoucí komunikace se musela postarat a nabití sýrů a.k.a. vysílaček ve tvaru eidamu.
,, Nevím, naposledy jsem je viděla vedle těch tvých divných provazů." odpověděla jí Kayano a dál ládovala municí aka bonpary svou flusačku se zásobníkem. Je docela pozoruhodné, jaké věci ty dvě vyrobí. Shinoa se mezitím vydala k těm divným provazům, tedy svázaným kouskům oblečení bratrů, a tam konečně sebrala ony hledané síry, které následně dala do nabíječky.

Luna se mezitím starala o brnění v podobě igelitu a krabic, na které připevnila vtipné fotky bratrů, které si uložila z group chatu. Toho, že ji tam kdy přidali, teď budou pořádně litovat. Když byla se svou prací hotova, došla k našim dvěma mývalům a každé z nich podala část vybavení. Následně si udělaly válečnické malování pomocí kečupu a třpytek, vzaly zbraně a sýry a vydaly se do boje.

Tak jo. Jak dlouho že jsem to nebyla aktivní? Půl roku? Ale teď se to změnilo! Neříkám, že budu vydávat častěji, jelikož nechci lhát, ale jednou za čas vám radost udělat můžu, no ne? Chtěla jsem do této kapitoly nacpat i bitvu, ale to by se pak nebylo na co těšit, že ano. A už teď to má přes 800 slov, takže by to bylo i šíleně dlouhé. No, doufám že je toto aspoň jakš takš dobrý comeback a uvidíme se doufejme dřív, než za půl roku.

Hezký zbytek dne a obří kuře.

emosaurik