Svoboda za mír

Část. 3

„Připraveni?" zeptal se Naruto svých společníků, když se chystali opustit Konohu.
„Ano." Ozvalo se sborově. Kolem Sakury stál kroužek plačících žen, jen Sakura a Mina stály a jejich oči zůstali suché.
„Sakuro, slib mi, že mi budeš psát." Brečela Ino a objímala Sakuru.
„Slibuju, ale pište mi hlavně vy a nezapomeňte na mě." Řekla Sakura a všichni ji ještě jednou objali.
„Dobře sluníčko, ukaž jim, co v tobě je a dokaž všem, že přátelství s Konohou je to nejlepší, co kdy Sunu mohlo potkat. A věř mi, on se do tebe zamiluje hned. Jen se k němu chovej tak, jako k příteli ne ke smlouvě." Řekla Mina a objala Sakuru. Ta se usmála a přikývla. Naruto to nechápal, ona se usmívala? Ano samozřejmě byl rád, ale jak to že to tak rychle zvládla? Byl neskutečně rád, ale bál se.
„Můžeme?" zavolal Naruto a na povel se všichni rozběhli.
„Hodně štěstí má milá." Řekla Mina a usmála se, když všichni odešli. Sakura a ostatní už byli míle daleko. Potom se naposledy podívala na les, v němž zmizela její jediná vnučka, vlastně i vnouče a odešla pomalu domů.

„Jak si na tom?" zeptal se Shikamaru Sakury, která při večerním táboření seděla u ohně vedle něj.
„Jak asi?" zasmála se Sakura a hypnotizovala oheň. „Nevím, do čeho jdu."
„To ani jeden z nás." Řekl Shikamaru a přiložil.
„Možná je to tak lepší. Nemůžeme utéct."
„Děláme to pro Konohu."
„To je pravda, to je to hlavní." Řekla Sakura a podívala se na něj.
„Uvědomuješ si, že jsou ve stejné situaci?"
„Nepřemýšlela jsem nad tím."
„Já taky ne, až teď mi to prolítlo hlavou." Řekl Shikamaru a podíval se na hvězdy.
„Docela sobecké, že?" zasmála se.
„Možná."
„Bojím se."
„Čeho?"
„Všeho. Manželství. Svatby. Spojenectví. Jeho." Poslední slovo zašeptala.
„Zvládneme to."
„Já vím." Řekla Sakura a vstala. „Měli bychom se na to vyspat, Naruto chce vyrazit brzo ráno. Přesně v poledne je máme potkat."
„Dobře. Dobrou noc." Řekl Shikamaru a lehl si.

„Mami, co tady děláš tak pozdě v noci?" zamžourala Mebuki proti ostrému světlu na verandě jejich domu.
„Nic jen přemýšlím." Mávla nad tím rukou Mina a více se zabalila do šátku.
„Nad čím?" posadila se k ní její dcera.
„Nad Sakurou."
„Proč? Bude se mít dobře." Řekla Mebuki a chtěla odejít, když ji Mina zarazila.
„To neznamená, že bude šťastná."
„Ale v tomhle já už jí nepomůžu."
„A kdo jiný by jí měl pomoct?" zeptala se Mina a nechala tam stát zaraženou Mebuki. U dveří se zastavila a přes rameno řekla: „Kdo jiný, než její matka by jí měl pomoct? Kdybych k tobě přistupovala jako ty k ní, nikdy by si nic neměla. Od toho jsou matky, aby pomohly..."

„Vstávat!!!!!" řval Naruto a všichni se chytali za hlavu.
„Drž hubu!!" řvali nazpět.
„Jako váš Hokage vám nařizuju, okamžitě vstaňte a sbalte tábor."
„Ano." Zavrčeli všichni a vstali. Tábor měli sbalený tak do půl hodiny a mohli vyrazit na cestu. Pro Sakuru to bylo naprosto šílené. Přišlo jí to neuvěřitelně krátké a jejich tempo až nebezpečně rychlé.

„Lord Hokage?" ozývalo se už z dálky, když se blížili k určenému cíli.
„Osobně." Zařval na zpět Naruto a seskočil ze stromu před nějakého muže.
„Jsem Aki, jsem pomocník pátého Kazekage. Lord Kazekage se velice omlouvá, ale došlo k útoku na vesnici. Jeho bratr má v sobě nějaký jed, který nemůžeme identifikovat, proto Vás žádá o to, jestli byste mohli jít s námi do Písečné."
„A co nám zaručí bezpečí?" řekl Naruto zamračil se.
„Tato listina. Je sepsaná, takže kdyby na Vás kdokoliv ze Suny zaútočil, bude ho velmi bolet." Řekl Aki a podal Narutovi svitek.
„Dobře." Řekl Naruto.
„Ale prosím, co nejrychleji to bude možné. Lord Kankurou je na tom velmi špatně. Byl mým mistrem a doufám, že už mu bude lépe." Řekl Aki a popohnal je dopředu. Všichni přikývli a rozeběhli se směr Suna. Shikamaru se zamračil, nelíbilo se mu to oddalování. Navíc vstupují na území nepřítele.

„Jak je na tom?" ozval se ledový hlas Kazekage.
„Nelepší se to Lorde." Zakývali hlavami medici.
„Musíte něco vymyslet!" zavrčel tiše a vešel do místnosti. Na posteli ležel jeho bratr. Jeho tělo svírali křeče, a co chvíli se dusil. Řekli, že pokud mu nepodají lék, tak má den možná dva. Zuřil a řval po nich, ať mu tedy lék podají. Jenže oni ho nemají a ani neví, jak ho vyrobit.
„Gaaro." Zašeptal muž ležící na posteli a natáhl ke svému bratrovi ruku. Gaara ji chytil a naklonil se k němu. „Po-pomo-pomož mi..." zašeptal Kankurou a Gaara přikývl.

„Jak dlouho ještě?" zeptal se Naruto po dni cesty.
„Ještě chvíli Lorde Hokage." Uklidnil ho Aki a najednou prudce zastavil. Všichni se na něj podívali a Aki se uklonil Narutovi, pak přešel k Sakuře. „Lady Sakuro váš nový domov." Uklonil se i jí a ukázal na brány Suny. Potom se opět všichni rozběhli. Aki je provedl urychleně Sunou a všichni spěchali do nemocnice.
„Kankuro-sensei jak je Vám?" zatřepal s Kankurem Aki, když se k němu konečně dostal. Kankurou byl bledý a neustále se dusil.
„Aki..." pootočil hlavu Kankurou a podíval se na svého žáka.
„Jak je mu?" zeptal se Aki a Sakura se podívala na mediky.
„Stále stejně. Nemáme pro něj protijed. Zbývá mu tak den života." Řekl hlavní medik a Sakura nevěřila svým uším.
„Pusťte mě k němu!" rozkázala okamžitě a i přes odpor mediků se probojovala dovnitř.
„Okamžitě odejděte!" řval na ni hlavní medik, ale ona si ho nevšímala. Bylo jí jedno, co udělá nebo co jí řekne. Ona přece nenechá zemřít člověka.
„Mlčte!" zařvala na všechny a ti do jednoho ztichli. „Jeho kartu! A výpis všech léčivých rostlin Suny!" rozdala rozkazy a všichni běhali, jak Sakura nakázala.
„Tady." Přistáli jí obě věci v ruce a ona je zběžně přelétla očima.
„Mám to!" řekla Sakura a mírně zvedla pravý koutek.