Svoboda za mír

Část 7.

Sakura se pomalu ale jistě sžila s nemocnicí a ta začala pracovat, tak jak má. Sakuře se prostě dařilo, až trestuhodně. Každé ráno snídaně s Gaarou, po které jí pak doprovodil do nemocnice, tam dělala práci, co ji naplňuje a pomáhá lidem. Odpoledne na ni čekal Gaara a večery trávili spolu, stejně jako noci. Nemocnice se začala rozjíždět tím správným směrem, stejně jako vztah Sakury a Gaary.
„Dobré ráno." Pozdravila Sakura, když Gaara seděl na stejném místě jako před dvěma týdny, tudíž po jejich první společně strávené noci.
„Dobré ráno." Řekl a automaticky ji políbil.
„Dneska mám volno, jak si na tom ty?" řekla Sakura a sedla si mu na klín.
„Nemáš volno." Řekl Gaara a Sakura se zarazila.
„Cože? Včera říkali, že mám." Odtáhla se od něj a vyvalila oči.
„V nemocnici ano, ale jinak musíš celý den trávit s Kazekagem." Řekl a začal ji líbat na krku.
„S Kazekagem?" zavrněla mu do ucha. „A co budeme dělat?"
„Mám menší plán, ale ten je až večer." Řekl Gaara a Sakura se zasmála.
„A co budeme dělat do té doby?" objala ho kolem krku.
„Můžeme zůstat tady a jen tak si užívat volný den." Řekl Gaara a Sakura si stoupla na zem.
„To zní skvěle. Udělám snídani." Řekla a začala se motat okolo plotny. Gaara ji jen tiše sledoval.

Seděli spolu u snídaně. Gaara popíjel kávu, Sakura zelený čaj a diskutovali o rozpočtech pro nemocnici. Gaara zvažoval všechny možnosti a poslouchal Sakuřiny poznámky a poznatky.
„Právě z tohohle důvodu bychom měli zafinancovat trošku víc dětské oddělení." Dokončila svůj monolog a podívala se na Gaaru.
„Budu potřebovat nějaké papíry, určitě se na to podívám. Teď po těch válkách se, ale musí postavit na nohy zase celá vesnice, takže nevím, kolik budu moct pustit." Řekl Gaara a napil se své kávy.
„To chápu, ovšem. Ale uvědom si, že nemocnice je srdce vesnice a její financování je důležité." Řekla Sakura a ještě jednou si prohlédla svoje papíry. Pak přešla ty, co pro ni vypracoval Renzo a poskládala si je tak, aby byly přehlednější.
„Jak jsem řekl, nevím, kolik budu moct uvolnit."
„Pokusím se, snížit náklady a finanční požadavky. Nemocnice dokáží fungovat i ve válce, takže teď to nebude problém." Řekla a ještě jednou si prošla všechny svoje papíry. „Myslím, že to nejnutnější bychom zvládli nakoupit, tak odhadem za dvě třetiny původní sumy. Nevím, možná když se na to podívá Renzo něco vymyslíme, ale zatím nás stálo docela dost uvedení nemocnice do původního stavu. Je vybavená, tak že dokáže normálně fungovat." Zhodnotila situaci Sakura a snažila se udělat, co největší ale zároveň nejmíň podstatný škrty v rozpočtu.
„Ty si úžasná." Zalichotil jí a usmál se na ni.
„Ty taky." Usmála se na něj a naklonila se k němu přes stůl.
„Něco pro tebe mám." Řekl a vstal.
„Pro mě?" vyvalila oči a nechala se vytáhnout na nohy.
„Přesně tak. Zavři oči." Zasmál se a Sakura poslušně zavřela oči. „Natáhni ruce." Pošeptal jí do ucha a Sakura udělala, co řekl. Cítila něco chladného, ale zároveň lehkého.
„Můžeš." Zašeptal Gaara a Sakura otevřela oči. V rukou dřímala čelenku ninji Suny.
„Gaaro." Vydechla Sakura a podívala se na svého Kazekage.
„Už jsi její součástí." Řekl potichu a usmál se.
„Děkuju." Řekla a skočila mu kolem krku. Zasmál se a objal ji pořádně kolem pasu. Zabořila hlavu do jeho krku a nadechla se jeho kolínské. Pak se ho musela pustit, protože jejich cca o hlavu výškový rozdíl jí nedovoloval stát na zemi a zároveň se tak tisknout na Gaaru.
„Co se děje?" zeptal se zmateně, když se Sakura odtrhla.
„Nemůžu stát na zemi a zároveň tě objímat." Zasmála se a poukázala na jejich výškový rozdíl.
„To není problém." Řekl a vzal její ruce. Mírně se k ní naklonil, tak aby skryl rozdíl, dal si její ruce kolem krku a pak se narovnal. Chytil Sakuru za hýždě a její nohy si obtočil kolem boků. Pak už ji držel za zadek.
„Teda, teda Lorde Kazekage to není standartní objímání." Zašeptala mu do ucha a namáčkla se na něj o něco víc.
„Já to ani za standartní nepovažuji." Zasmál se a začal ji líbat.
„Lorde Kazekage..." oslovila ho Sakura a Gaara se usmál.
„Ano?" zeptal se a pokračoval v líbání.
„Jestli takhle objímáte každou ženu, budu muset žárlit." Řekla Sakura a společně se zasmáli.
„Ne takhle objímám jen jednu." Zašeptal jí do ucha a Sakura zčervenala. Gaara si Sakuru přehodil do náruče jako by nevážila ani kilo a přitiskl si ji na hrudník.
„Co blázníš?!?!?" vykřikla Sakura, když ji Gaara chytil pod koleny a na zádech.
„Do večera času dost." Řekl a i se Sakurou v náručí šel pomalu do teď už jejich ložnice...

MEZITÍM KONOHA:
„Cože?!?!?" vykřikl Naruto, když před ním stál Shikamaru s Temari. „Děláte si srandu?" zeptal se pro jistotu, ještě jednou Naruto a oba zavrtěli hlavou.
„Ne, je to pravda." Řekl Shikamaru a podíval se na svoji ženu.
„To ale mění celou situaci." Řekl Naruto a usmál se. „Zavolejte Ino, Kibu a Shina. Mají misi! Okamžitě!!!" zakřičel Naruto a za necelých pět minut u něho byli nastoupení.
„Co se děje Naruto?" zeptal se Kiba a založil si ruce.
„Máte misi. Doručíte tohle Kazekagemu, vyrážíte okamžitě!" rozkázal Naruto, ti tři přikývli a zmizeli.
„Takhle to bude nejlepší." Řekl Shikamaru své ženě, která nevypadala z vývoje situace nadšená.

SUNA, VEČER (možná už noc):
„Kam to jdeme?" zasmála se Sakura, měla zavázané oči a Gaara ji nesl, aby nespadla.
„Říkám ti to po sté, je to překvapení." Řekl Gaara a Sakura slyšela, jak se zasmál nad její nedočkavostí.
„Myslíš, že jdeme nějak dlouho." Zabručela po chvilce.
„Ty nejdeš." Řekl a povyhodil si ji. Sakura si něco zabručela a zbytek cesty už nic neříkala.
„Už jsme tady?" zeptala se Sakura, když ji Gaara postavil na zem.
„Ano." Zašeptal jí zezadu do ucha a sundal jí šátek. Sakura otevřela oči a myslela, že jí vypadnou. Stála uprostřed měsícem ozářené botanické zahrady.
„To je nádhera." Zašeptala omámeně a vydechla.
„Jsem rád, že se ti tady líbí." Zašeptal a objal ji kolem pasu.
„Je to naprosto úžasný." Řekl a políbila ho.
„Jdeme se projít?" řekl a propletl si s ní prsty. Sakura se usmála a přikývla. Tiše procházeli snad nejkrásnějším místem, které kdy Sakura viděla.
„Sakuro." Zastavil ji Gaara.
„Co se děje?" zeptala se, když ji chytil za obě ruce.
„Sakuro Haruno, já mám na tebe jednu velmi důležitou otázku." Řekl Gaara, pustil její ruce a kleknul si na koleno, z kapsy vytáhl malou krabičku. Sakura si přikryla rukou ústa a zůstala stát na místě. „Vezmeš si mě?" zeptal se Gaara a otevřel krabičku, ve které seděl drobný prstýnek z bílého zlata a velkým diamantem.
„Gaaro." Zašeptala Sakura a cítila, jak se jí do očí derou slzy. „Ano." Zašeptala a padla k němu na zem. Gaara si oddychnul a objal ji, cítil jak pláče.
„Co se děje? Proč pláčeš?" zeptal se jí a pohladil ji po vlasech.
„Protože tě strašně miluju." Řekla, když se od něj odtáhla, aby mu viděla do očí.
„Taky tě miluju." Řekl Gaara a políbil ji. Pak vytáhl prstýnek z krabičky a nasadil jí ho na prst.
„Je nádherný." Zašeptala Sakura a objala ho kolem krku.
„Patřil mojí matce." Zašeptal jí do ucha a přitiskl si ji na sebe.
„Gaaro." Zašeptala a začala ho líbat.
„Moc tě miluju." Zašeptal jí mezi polibky.
„Taky tě miluju." Vracela mu polibky i něžná slova.