Navždy. (Tbs) 'Dokončeno'

Gauč

Thomas přivede Miu k sobě domů. ,,Kde to jsem?" Dívá se kolem sebe. ,,Vzal jsem tě k sobě." ,,Ne ... to ne. Já ... já musím domů..." chce vstát ale její nohy nechtějí poslouchat. ,,V takovém stavu?" Podívá se na ni Thomas. Posadí ji na gauč. ,,Postavím na čaj," a odejde do kuchyně.
Když se vrátí s hrnkem čaje, Mia už spí. Pohladí ji po vlasech a jeden pramen vlasů ji lehce popostrčí. ,,Mmm" zamumlá. ,,Přinesl jsem ti čaj." Řekne Thomas potichu. ,,Dej ho ... támhle." Ukáže rukou do vzduchu a ruka ji zase klesne. Thomas vezme peřinu z ložnice a přikryje ji. Chvíli ji pozoruje.
Sundá si kalhoty a košili. Má větší gauč, takže se přitulí k Mii a obejme ji. Mia jen spokojeně vzdychne.

Thomas
Nenechám tě samotnou. Ach, co blbnu? Proč to dělám? A proč tak hezky voní? Její vlasy. Boky.

Opatrně přijíždí konečky prstů po jejím těle.

Ráno se Mia probudí. Je zmatená. ,,Kde to jsem!?" Vyjekne. ,,Ahoj." Usměje se Thomas s talířkem koblih a hrnkem kafe.
,,Thomasi?" Podívá se na něj a promne si oči. "Ano?" Usměje se na ni.
Chtěla se zeptat co se stalo, ale začala si to pomalu vybavovat. ,,Musim odejít!" ,,Ne. Nejdřív snídaně a pak mi řekneš, kdo to včera byl ..." ,,Můžu se u tebe osprchovat?" Podívá se na nej. ,,Jistě že. Koupelna je támhle." Ukáže.
Mia se usměje a odejde do koupelny. Vleze do sprchy a marně hledá dámský sprchový gel. Že by neměl přítelkyni?
Vypůjčí si jeho.

,,Použila jsem tvůj sprcháč." Usměje se a sedne si na gauč. ,,Tak kdo to byl?" Začne rovnou Thomas. ,,Ty nemáš přítelkyni?" Chce vědět Mia. ,,Nejdřív mi rekni co to bylo za kluka." Podívá se ji zhluboka do očí až to Miu zaskočí.
,,To je dlouhý příběh." Snaží se z toho vykroutit. ,,Je sobota. Mám času dost" usadí se pohodlně Thomas na gauč a čeká. Mia si povzdechne a začne vyprávět. ,,Víš jak to chodí." Pokrčí rameny. ,,No to teda nevím. A už to nepřekrucuj."
,,Edgar byl hrozně hezký a hodný kluk. Teda když jsem ho poznala. Ale už tehdy měl problém s pokerem..." začne Mia vyprávět. ,,Začal utrácet více než vydělal." Thomas pečlivě hltá každé slovo a pozorně ji sleduje. ,,Jenže pak začal mít problémy v práci. Chodil nevyspalý. Kreditní karty, kde byly peníze firmy... začal utrácet." Utře si první slzu. ,,Pak začal brát moje... myslela jsem, že když změníme město... všechno přestane." Podá si kapesník. ,,Ale naopak. Tady práci nesehnal. Snažím se ho podržet i v tom špatném ale už to nezvládám..." rozbrečí se. Thomas ji obejme. ,,Miluješ ho viď" podívá se na ni. ,,To už dávno není láska." Utře si slzy. ,,Chci mu jen pomoc. Dlužím mu to." ,,Ale proč?" Zeptá se Thomas. ,,Protože ... vlastně ani nevím. "
Thomas ji silně obejme a drží v náruči. Nechce aby to skončilo. V tom krásném tichu mu zazvoní telefon.
,,Ahoj... ne promiň. Musel jsem odejít do práce ... Carol... nech toho. Nejsi jediná na světě. Čau." Odsekl do telefonu a Mia nechápavě koukala. ,,To byla tvoje přítelkyně?" ,,No. Něco takového..." Mia nečekala a zvedla se. ,,Tohle ne Thomasi ... promiň. Tohle ne. " vstala a než ji Thomas chytil za ruku rychle odešla.
Já jsem ale debil.
Vezme telefon do ruky a volá zpátky Carol. ,,Hele Car. Budu upřímný. Myslíš, že to ještě má... cenu mezi námi?"
,,Jak to jako myslíš! Samozřejmě. Jsi bohatý a já..." ,,Krásná. Pouze to Car. Promiň." Položí telefon.
Thomas nemohl Miu vypustit z hlavy. Nepamatoval si, kdy si takle vzpomněl na Caru. Usmál se sám pro sebe, když si vzpomněl na Mii úsměv. A v tom mu to došlo. Musel ji najít.