Magická trojka ✔

19.

Na druhý den se Natálie probudila v neznámém prostředí. Otevřela oči a koukala do stropu, aniž by si ještě uvědomila, kde to je. V hlavě jí dunělo. Uši měla zalehlé a tělo slabé jako nikdy. Žaludek si házel jedno salto za druhým. Fuj, jak jí bylo špatně. 
„Dobré ráno," mezi dveřmi se objevil Marek. Ruce zkřížené na prsou a na tváři pobavený výraz. 
Opatrně se zapřela o lokty a rozhlédla se kolem sebe. Ta skříň nebyla její. Tohle povlečení nikdy neviděla a rozhodně nebyla ve vlastní posteli. Odhrnula deku s obavou. Ta ji opustila, když zjistila, že je oblečená. Nahlas si oddechla. 
„Jak jsem se sem dostala?" zmateně těkala očima sem tam. Ač měla každý vlas jiným směrem, pod očima rozmazanou řasenku a páchla jako prase, pro Marka byla nádherná. 
Viděl v ní něco, co ještě v žádné ženě. 
„V noci jsi mi volala, že jsi Velikonoční zajíček a máš pro mě nadílku," jeho rty vykouzlily neodolatelný úsměv. „Jak ti je?" stále se opíral o futra. 
„Zle," chytila se za žalude. Nabrala zelenou barvu a rozutekla se z postele. Proběhla kolem Marka na chodbu do koupelny. Nestihla za sebou ani zavřít a už měla hlavu v záchodové míse. Vydávala zvuky, jako by se pářily gorily. „Bože můj," vzlykla. 
„Páni, to musel být mejdan," s naprostým klidem si kleknul k ní a držel jí vlasy. 
„Jdi pryč," strčila do něho, ale její ruka ho jen škrtla. Hned na to strčila hlavu hlouběji do porcelánu. Tohle vážně nebyla situace, kdy by ho chtěla mít u sebe. Nikdo ji takhle nemohl vidět. 
„Ale no tak. Už jsem viděl horší věci. Podělanýho bezdomovce, omladinu válející se ve vlastních výkalech." Z toho se Natálii udělalo ještě hůř. 
„Nepomáháš mi," vyhodila ze sebe snad i vnitřnosti. Když cítila, že se jí udělalo líp, utřela si ústa a s Markovou pomocí se postavila. Přidržoval ji na cestě k umyvadlu. Ze spodní skříně vyndal nový, ještě zabalený kartáček. Rozbalil ho, dal na něj pastu a předal jí ho. 
„Děkuju," zamumlala a začala si čistit ústa. Hanba ji fackovala. Nemohla se na sebe podívat, jak se styděla. Závoj vlasů jí schoval obličej. Díkybohu. 
„Už je to lepší?" Jen kývla a dál drhla zuby, ale pasta jen její stav zhoršila. Prudce se otočila a zas strčila hlavu do mísy. Už neměla co zvracet, ale její žaludek s ní nesouhlasil. V koupelně nakonec strávili půl hodiny, než ze sebe Natálie dostala víc, než v sobě měla. Jenže se natolik vysílila, že nedokázala stát na nohou. Marek se zachoval jako chrabrý rytíř z pohádek. Vzal svou kocovinou nasáklou princeznu do náruče a nesl ji do postele. Za tu krátkou cestu mu náruči usnula. Položil ji na měkkou matraci a otevřel okno. Ve skříni našel jedno ze svých starých triček. Roztrhl ho na dva kusy a namočil do studené vody. Jeden kus položil Natálii na čelo a druhý na břicho. Když vyhrnul její svršek, nemohl si nevšimnou nepatrné jizvy, která se táhla skoro od pupíku níž. Netušil čeho je původem, ale neodpustil si po ní přejet prstem. Lehce, jako by se bál, že jí to bude bolet. Pak položil studenou látku na holou kůži. Natálie se leknutím probudila. Zhluboka nabrala vzduch do plic a zadržela dech. 
„Zbláznil jsi se?" vyjekla nakřáplými hlasivky. Od zvracení jí bolelo v krku, takže jí mluvení dělalo docela problém. 
„Omlouvám se, nechtěl jsem tě probudit. Lež, já ti donesu Aspirin a vodu. Potřebuješ do sebe dostat tekutiny, a taky ti udělám pořádnou česnečku, uvidíš, ta tě postaví na nohy." „Hm... děkuju," přitiskla si obklad na hlavě. „A omlouvám se. Nevím, co mě to včera napadlo. 
Možná jsem se zbláznila. Co já vím? Normálně se takhle nechovám," tohle bylo i na ni moc. 
Takové chování je prostě neodpustitelné. „Už nikdy nebude pít." 
„Tuhle větu tesat," zasmál se. „Musím se přiznat, že mě překvapilo, když jsi mi oznámila, že ke mně jedeš, ale zas na druhou stranu je to lepší, než kdybys skončila někde v příkopu," volal na ni z kuchyně. „Tady," vrátil se se sklenicí vody a léky. Pomohl jí to vypít a pak ji zas uložil. 
„Musím vypadat hrozně," trochu si upravila vlasy, ale bylo jí to prd platné. Tady by nepomohla ani národní garda. 
„Ani ne," usmál se. Opřel si lokty o kolena a spojil prsty. Stále na ni koukal s neobvyklým zájmem. Už jí to bylo trapné a podezřelé. 
„Tak proč se na mě tak koukáš?" pousmála se, ač jí do smíchu ani trochu nebylo. 
„Protože jsi strašně krásná," vyjelo z něho, ale ani trochu toho nelitoval. Byla to pravda, tak proč by jí měl lhát. 
„Jsi strašný lhář," tváře jí zrudly a v břiše zavládl oheň. 
„Mluvím pravdu," chytil ji za ruku. Ten jeden jediný dotek jimi projel snad víc, než kdyby do nich uhodil blesk. Cítila to, a ačkoli se jí to líbilo a vyvolalo to v ní něco, co už dlouho necítila, prudce ruku stáhla. Nemohl za to on. To ona. Bylo něco mezi nebem a zemí, co jí bránilo v jeho dlani svou ruku ponechat. 
Marek trochu znervózněl. „Tak já ti jdu udělat tu polívku," vstal. 
„To není potřeba. Já půjdu domů. Holky mě musí hledat," pokusila se zvednout, ale bolest hlavy jí to nedovolila. 
„V klidu, psal jsem jim od tebe, že jsi u kamarádky, takže hezky lež a zkus si odpočinou," a byl fuč. Natálie ještě chvilku přemýšlela o tom, co se stalo, ale nakonec se jí zmocnila únava a slabost. Zavřela oči a odebrala ke spánku. Tam, kde jí nebylo špatně a všude vládla harmonie. 

****

„Už jsi vzhůru, no sláva," tleskl rukama, když se Natálie po třech hodinách a něco probrala. 
„Máš štěstí, že už mě nebolí hlava. Jinak bych ti ty ruce urvala," mračila se. 
„Tady se nám někdo vyspal do růžova, co?" usmál se. „Pojď si dát tu moji slavnou česnečku," natáhnul k ní ruku. Všimnul si, jak se na ni dívá váhavě. „Dobře, donesu ti ji sem," protočil oči. Byl si vědom, že lenost není pravý důvod jejího divného chování, ale musel nějak uvolnit to napětí, které z ní cítil. Sám ho v sobě kousek měl, ale její zapříčinilo určitě něco jiného. Věděl, že s ním chce být ale její hlava jí v tom brání. Donesl tedy jídlo až k ni do postele a dokonce ji nakrmil. 

****

„Děkuju, ale už nebudu. Strašně to pálí," nastrkala si celý chleba do pusy, aby uhasila ty plameny. 
„Přiznávám, ujela mi ruka," zasmál se a odložil misku na noční stolek. „A teď tě zvu na pravou snídani. Půjdeme se najíst někam ven a dáme si dobrou kávu. Kousek odsud je ta nová kavárna a maj tam dost dobrý dortíky," pohladil si břicho. 
„Panniny mají nejlepší," už i ona měla hlad na normální jídlo. 

****

Za půl hodiny už seděli v malé kavárně s útulným prostředí. Personál se mile usmívala z rádia hrála uklidňující hudba. 
„Dej mi ochutnat," otevřel ústa a čekal, až se Natálie rozhodne podělit o svou zapečenou dobrotu. Ukousla co největší kus a zakývala hlavou že ne. „Nenažraný prase," vzal ubrousek a otřel jí ústa. Všimnul si, jak pokukuje po jeho čokoládovým dortíky, přivřel jedno oko a nabral na vidličku. „Dej mi ochutnat tvou panniny a já ti dám svůj dort," zatvářil se, jako by ji místo dortu nabízel své panictví. 
„Pokud ti nevadí, že jsem do toho už kousala," pokrčila rameny a nabídla mu. Marek na ni hodil káravý pohled, ukousnul si dost velký kus pochoutky a když ho spolknul, naklonil se k Natálii tak blízko, že se skoro otírali nosy. „Měl jsem tvůj jazyk ve svý puse a bylo to krásný, takže mi nedělá problém, si po tobě kousnout," hlas měl tak sexy, že tím Natálie úplně ztratila všechnu soudnost. Lehce ho políbila na rty. Netušila co dělá. Nebyl to ani polibek, spíš takový nevinný dotek rtu, ale sakra. Cítila to. To napětí, to vzrušení, tu touhu, která z nich vycházela. Přesně tohle Marek chtěl. Aby cítila. Aby žila v přítomnosti a dala průchod tomu, po čem touží. Byl si víc než jist, že chce jeho. Stejně jako on ji. „Co děláš dneska večer?" vyhrkl tak náhlé, že se trochu lekla a musela přemýšlet, co že dneska dělá. 
„Asi nic," stáhla rty do malé kotvy. 
„Tak půjdeme do kina? Dávaj To." 
„Co?"
„No To." 
„Nemůžeš si vzpomenout na název?" no to už Marek vybouchnul. 
„Ten horor To. Ten film má debilní název," vysvětlil. 
„Jo, tohle To," zasmála se.
„Tak půjdeme?" spojil ruce do prosíku. 
„Moc ráda, ale teď už musím domů," pomalu se začala zvedat.
„Odvezu tě," také se postavil. Jelikož šli do kavárny pěšky, museli k jeho vozu dojít. Nebylo to daleko, ale stejně to Natálii přišlo jako věčnost. Lhala by sama sobě, kdyby si nepřiznala, jak hezky se s Markem cítí. Jenže to vše, co se odehrálo s Karlem a s Martinem, jí drželo zkrátka. Nešlo jen tak skočit z jednoho muže na druhého. Obzvlášť když ví, že i Marek má své tajemství. Dokavaď si nebudou důvěřovat a nebudou k sobě upřímní, tak na to, co cítí nebo jak se cítí, může na vše rovnou zapomenout.

****

Doma se naložila do vany. Po tom, co zjistila, že je dům prázdný, oddechla si. Nehodlala se zpovídat kde a s kým strávila noc. Úlevně zavrněla a opřela si hlavu o vanu. Zavřela oči a dotkla se svých rtů. V uších jí zněl Markův hlas, jak říká to o jejich polibku. Bože, netušila, co si má počít. Chtěla s ním být, ale nechtěla s ním nic mít... Zatím. Nehodí se to a... A prostě se to nehodí.