Hetalia oneshots aneb jak jsem divná

Kamarád

Byl jsem na procházce. Anglie byl zase na dlooouhou dobu pryč. Nudil jsem se. Tak jsem šel k jezeru. Házel jsem kamínky do vody. Pak jsem si všiml kluka co seděl u stromu. Měl na sobě roztrhaný kabát a šálu. Přišel jsem k němu. Ahoj. Co tu děláš?Lekl se. A-ahoj. Já.. schovávám se tu.Před čím? Před sněhem. Tady se moc neschová. Za chvíli je zima a každou chvíli by.. začal padat sníh. Ten kluk posmutněl a vstal.Asi se budu muset schovat jinde. Chystal se odejít.Počkej. Zarazil jsem ho. Můžeš na zimu zůstat u mě doma. Je tam teplo. Podíval se na mě s jiskřičkami v očích.Vážně můžu? Jasně!Chytil jsem ho za ruku a utíkal ke mě domů. Chovej se tu jako doma.Děkuju!Sedl si někam do rohu. Trochu mě to zaskočilo. Proč tam sedíš?Říkal jsi že se mám chovat jako doma.Chytil jsem ho za ruku. Pojď, budem si hrát. Nechápavě na mě koukal. Zavedl jsem ho do svého pokoje. Vytáhl jsem vojáčky co jsem dostal od Anglie. Začali jsme si tedy hrát. Jeho armáda pořád někde umrzala. Bylo mi ho líto. Není mu v tom roztrhaném kabátě zima? Odběhl jsem ke skříni a chvíli se tam přehraboval. Vyhrabal jsem nějaké oblečení co jsem nenosil a podal mu ho. Nechápavě na mě koukal.Obleč si to. Musí ti být v tom roztrhaném oblečení zima. Děkuju. Převlékl se. Ale šálu si nechal. Zase jsme si hráli. Pak jsem šel udělat večeři. Narozdíl od Anglie mi vaření docela jde. Nandal jsem jídlo a.. chtěl jsem zavolat toho kluka ale nevím jak se jmenuje. Šel jsem za ním. Zaujatě si prohlížel můj pokoj. Chytil jsem ho za ruku a šli jsme do jídelny. Posadil jsem ho na židly a přisunul mu talíř s jídlem. Sedl jsem si na svoje místo se svým jídlem. Dobrou chuť. Pustil jsem se do svého jídla. Koukal na to jako dar z nebes. Ty nemáš hlad? Zeptal jsem se ho když se svého jídla ani nedotkl. Mám jen.. proč si na mě tak hodný?Chvíli jsem se zamyslel.Ani nevím. Bylo mi tě líto jak si tam tak seděl. Jak se vůbec jmenuješ? Jsem Ivan.Já jsem Alfred. Usmál jsem se na něj. Taky se pousmál. Bylo to roztomilý. S chutí se pustil do jídla. Asi musel mít velký hlad. Jídlo zmyzelo raz dva. Nádobí jsem položil na stůl v kuchyni a vedl Ivana zase do svého pokoje. Zase jsme si hráli. Je fajn. Je asi mladší než já. Usoudil jsem to z tohoto že je o trochu menší než já. Pak jsem ho uložil do své postele a lehl si k němu. Prohlíželi jsme si nějakou knížku co mi nedávno přivezl Anglie. Zima nám docela rychle ubíhala. Každý den jsem se snažil vymyslet nějakou hru. Dokonce jsme si hráli venku se sněhem. Moc jsme si to užili. Než jsme se nadáli bylo jaro a Ivan chtě nechtě musel odejít. Snažil jsem se ho přesvědčit ať zůstane ale nešlo to. Je to vážně dobrý kamarád. Doufám že zase někdy přijede. Na rozloučenou mi tu nechal svoji slunečnici.

Opár let později:

Vzbudil jsem se a šel si dát něco k snídani. Hodil jsem do sebe bár burgerů. Jukl jsem na hodiny. Je docela brzo. Málo kdy se stává že vstanu před osmou. Že by to bylo kvůli tomu snu? Šel jsem se projít ven. Kidi šly do školy a dospělí do práce. Bylo krásné jarní počasí. Míjel jsem McDonald. Obvykle jsem se tam zastavil ale teď na to nějak nemám náladu. Šel jsem do květinářství. Chvíli sem se tam rozhlížel a pak jsem našel jednu opuštěnou slunečnici. Koupil jsem ji a šel domů. Dál jsem ji do vázy. Usmál jsem se. Vzal si věci a vyrazil na dnešní summit do Ruska)