Hetalia oneshots aneb jak jsem divná

Snění

Zdálo se mi o překrásné zasněžené krajině. Byl tam zamrzlý potůček a v dáli pár bílích srnců. Procházel jsem se a koukal na tu nádheru. Zajímalo by mě jestli takové místo existuje i v realitě. Něco probliklo a byl jsem na summitu. Yao křičel na Ivana tou svou nesrozumitelnou řečí. Ivan měl provinilý výraz. Yao s brekem vyběhl z místnosti. Najednou jsem byl zase v té krajině. Podél řeky byla cestička z ledových kapek. Šel jsem po té cestě a v dáli jsem viděl se něco choulit. V tu chvíli mě probudil otravný zvuk budíku. Sáhl jsem po něm abych ho mohl vypnout. Nějak jsem na něj nemohl dosáhnout. Pootevřel jsem oči. Koukal na mě Iggy,Alfred s budíkem v ruce, naštvaný Doitsu a ostatní. Chvíli mi trvalo než mi došlo že je summit a že jsem usnul. "Cos sakra v noci dělal že tu musíš spát?" Zeptal se naštvaný Doitsu. I Řecko zvedl hlavu aby se podíval co se děje. "Em..spal?" "Neříkej že z tebe bude Řecko číslo dvě." Řekl Turecko co se snažil vzbudit Herakla. "Ne to ne." Řekl jsem. "Můžeme už pokračovat?" Zeptal se Doitsu nevrle. Všichni mu začali věnovat pozornost. Teda alespoň do doby než se Čína zvedl a nezačal křičet na Ivana. "Papa? Stalo se něco? Jsi celý bledý." Zeptal se mě Matthew se starostlivým výrazem ve tváři. "N-nic se nestalo. Jen mi nějak není dobře." Odpověděl jsem a usmál se na něj. Taky se usmál a odešel na své místo. Yao utekl z místnosti. Chvíli bylo ticho než se všichni rozpovýdali. Ivan odešel. Už tak zoufalý Doitsu ukončil summit a mohly jsme jít domů. Zbalil jsem si svoje věci a vyrazil domů. Myslím že na mě Iggy mluvil ale nevnímal jsem ho. Vážně mi nebylo nějak dobře. Doma jsem si udělal čaj a lehl si do teplé vany.
Byl jsem v prázdné summitové místnosti. Bylo tam ticho. Zanedlouho jsem zaslechl hihňání a dveře se otevřely. Vešel Yao jen v košili a ještě ne jeho. Zavřel za sebou dveře a schoval se pod stůl. Asi si mě nevšiml. Nebo mě vůbec nevidí. Zase bylo ticho. Po chvíli byly na chodbě slyšet kroky. Dveře se otevřely a v nich stál Doitsu jen v trenkách,botech a baretu. Nadzvedl ubrus a vytáhl Yaoa který vykřikl a pak se zase zachichotal. Doitsu ho posadil na stůl a zase ho začal líbat. Pak si to tam rozdaly. Nechodí Yao s Ivanem? Počkat. Vlastně se rozhádali. A asi rozešly. Zase něco probliklo a já byl zase jinde. Vypadalo to jako Ivanův pokoj. Chvíli se nic nedělo. Pak někdo vešel. Byl to Yao. Začal se hrabat ve věcech. Vymazal něco z Ivanova mobilu a zase tam něco nahrál. Pak z šuplíku vytáhl nějaké fotky a dal tam ůplně jiné fotky. Podíval jsem se blíž. Byly to fotky feliho. Byly to ty fotky co dostal Ludwig od Feliho když ještě spolu chodili. Gilbert nám je ukazoval. Yao pak zase odešel. Došlo mi že Yao to narafičil tak aby to vypadalo že ho podvádí, mohl se sním rozejít a začít chodit s Ludwíkem. Nato že je mu něco přes 4000 to bylo vážně krutý. Chudák Ivan ani netuší o co jde. 
Probral jsem se. Voda byla už studená. Vylezl jsem z vany a usušil se. Oblékl jsem si pyžamo, vypil studený čaj a šel spát. Vážně si dneska připadám jak Řecko.
 Ocitl jsem se na záchodech. Ivan si umýval ubrečený obličej. Nikdy jsem ho takhle zničeného neviděl. Podíval se na sebe do zrcadla. Vypadalo to že nad něčím přemýšlí. Pak odešel. Vypadal sebevědomě. Zase něco probliklo a byl jsem v té krajině. Šel jsem za tou schoulenou věcí. Byl to Ivan. Ivan jako dítě. Podíval se na mě uslzenýma očima. "Promiň" řekl. Nechápal jsem to. "Za co se m.. nedořekl jsem a něco mě vzbudilo. Někdo ze mě strhával pyžamo. Snažil jsem se bránit. V tý tmě jsem toho moc neviděl. Bylo to větší než já. Vniklo to do mně. Bolelo to. Ve svitu měsíce jsem si všiml fialově lesknoucích očí plných hněvu. Byl to Ivan! Co jsem mu udělal? Není moje vina že se s ním Yao rozešel! Natrhl mě. Bolelo to o to víc. Slzy mi stékaly po tvářích. "P-Promiň" vypadlo ze mě. Ani nevím za co se omlouvám. Asi instinktivně. Zarazil se. Hněv v očích se změnil v lítost. Umyl mě, ošetřil a bezeslova odešel. Zachumlal jsem se do peřiny. A usnul.
Byl sem v nějaké chatrči. Byla v ní zima. Malé ohnišťátko nemělo šanci to tu vytopit. Otevřeli se polorozpadlé dveře a v nich stál malý Ivan s dřevěnou vyřezávanou truhličkou v ruce. Sedl si k ohnišťátku a snažil se rozdělat oheň. Po nějaké době se mu to povedlo. Sundal si kabátek a odhalil své drobné tělíčko. Zbláznil se? Vždyť zmrzne. Otevřel tu truhličku. Koukal jsem na něj a čekal co udělá. Odněkud vytáhl nůž a vyřízl si srdíčko které vložil do té truhličky. Šokovaně jsem tam stál a koukal. Ivan se zase oblékl a truhličku schoval. "Teď už mi nikdo neublíží" zašeptal si pro sebe. Bylo mi ho líto. Proč takovou věc musel udělat? 
Najednou všechno zmizelo. Všude bylo bílo. Vlastně to byla taková bílá prázdnota. Bylo tam ticho. Pak tam začalo mluvit spousta hlasů. Ale všechny patřily Ivanovi. Nerozumňel jsem protože mluvili jeden přes druhý. Chytil jsem se za hlavu. Začala mě bolet z toho všeho hluku. Pak bylo zase ticho. Nechápu proč se mi o tomhle všem zdá. Pak jsem zaslechl jen jeden hlas.
"Proč? Za co? Vždyť jsem ho nikdy nepodvedl. On to moc dobře ví. Sice se mi líbí ještě někdo ale nikdy bych ho nepodvedl. Znamená to konec? Asi ano. Co teď? Asi se na něj vykašlu. Co mi zbývá?" Zablýsklo se a já byl opět v té krajině. Ivan stále plakal. Obejmul jsem ho. Podíval se na mně. "Prom..." Zarazil jsem ho. "Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš." Chvíli na mě koukal a pak se usmál. Všechno se rozplynulo. Bylo ráno. Byl to velmi podivný sen. A věděl jsem přesně co udělám. Rychle jsem se převlékl ,jel na letiště a nasedl na první let do Moskvy. Zazvonil jsem u Ivana. Otevřel mi a já ho políbil. Nechápavě na mě koukal. Byl ještě trochu rozespalý. Měl na sobě ještě pyžamo a svou šálu. "Prom.." zarazil jsem ho. "Nemůžeš za to. Yao to na tebe narafičil tak aby to vypadalo že ho podvádíš jen aby se s tebou mohl rozejít a mohl začít chodit s Německem. Takže se kvůli tomu netrap. Možná to zní šíleně ale zdálo se mi o tom." Koukal na mě bez výrazu. Přemýšlel? "A taky se mi zdálo o truhličce.." řekl jsem. "Doufal jsem že už mi nikdo neublíží.." V tichu jsme tam stáli. Začínala mi být zima. Znovu jsem ho políbil. "Je t'aime" Rozzářili se mu oči radostí. "YA lyublyu tebya"