Tak jsem konečně objednala nejstarší dceru na chirurgii. Palec měla od zarostlého nehtu snad dvakrát takový. Kus nehtu muselo pryč, hnisu tam měla, že by se zato nemusel stydět ani uslintaný vetřelec a díru jak do krku. Druhý den jsem nesla na pojišťovnu papír od nejmladšího syna na trvalé následky tři roky starého úrazu a já hloupá říkám ,,Naštěstí se od té nehody nic nestalo". Přišel večer a měli jsme jít ze dvora domů. Ten ani ne pětiletý mrňous vběhl na prkno, které tam bylo kvůli kotouči a zlomil si ruku - na dvakrát. Na pohotovosti lidí více než na Václaváku z toho asi 30 Romů, kteří doprovázeli jednu z nich. Vzali nás až když manžel roztrhl rukáv aby bylo vidět, že je opravdu, a nutno podotknout, že jsem to říkala, zlomená. Ještě v noci ho operovali. Třetí den ve čtvrtek, když jsme se dostalo domů mě čekala další jobovka. Prostřední dítě - dcera si udělala v Družině něco s kotníkem. V pátek 13 jsme jeli na chirurgii a já doufala, že je to pouze vymknutý. Omyl, kotník má zlomený, sádru až pod koleno a nesmí na něj stoupat. A nakonec musím dodat, že na tohle všechno jsem sama, protože manžel má po nehodě z mládí jednu ruku invalidní a druhou si nedávno poranil tak nemůže dělat nic ani s ní a je na neschopence.
