BRÁCHA, ALE NEVLASTNÍ!

3. Kapitola

Já jsem ještě nechtěla jít spát a Adrien na tom nebyl jinak, takže jsme se domluvili tak, že se v mé posteli budeme nějakou dobu dívat na notebooku na film a potom se Adrien přesune na pohovku, kde bude spát. Já budu hezky chrupkat ve své postýlce. Naštěstí nakonec souhlasil, že dnes večer mezi námi nic víc nebude.

Avšak po nějaké době se mi oči začaly samy od sebe zavírat a mně už nezbylo nic jiného, než jim povolit, aby se zavřely úplně.

--------------------------------------------------------

Když jsem se ráno probudila, ucítila jsem Adrienovu ruku na svém břiše. Hned jsem se zděsila, protože jsem zjistila, že na něm jsem zády namáčklá a zadkem taky. Měl spát na pohovce a ne u mě v posteli! Hned jsem se od něho odtáhla. Notebook byl pryč, asi ho ten neřád stihnul uklidit a potom se ke mně ještě vrátit.

Povzdechla jsem si, opatrně ho přelezla, abych ho nevzbudila, a slehla jsem z postele. Rychle jsem se převlékla do svého obvyklého oblečení.

Adrien se za celou dobu nevzbudil, ale delší dobu už spát nemohl, chlapec, protože kousek od něj začal zvonit můj budík. Usmála jsem se nad jeho reakcí, když se rychle posadil, jak uslyšel zvuk cizího budíku. Chvíli mu trvalo, než ho dokázal vypnout. Podíval se na mě.

,,Tohle tě budí každý ráno?" zabrblal a rukama si promnul obličej.

,,Jistě. Jsem na to zvyklá," uculila jsem se. ,,Až se ti bude chtít, přijď dolů na snidani," dodala jsem a sešla po schodech dolů do kuchyně.

Chtěla jsem ho trochu naštvat, protože mě neposlechl a spal u mě v posteli. Mamka s Gabrielem tu nebyli, takže jsem předpokládala, že mamka je dole v pekárně, a Gabriel buď pořád spí, nebo už odešel a Adriena tady nechal, aby si poradil.

Napadlo mě udělat si, na snídani míchaná vajíčka, tak jsem je taky udělala. Byly pro mě i Adriena. Sobě jsem dala na talíř svoji menší porci, a do zbytku v pánvi jsem ještě přidala poměrně dost pepře a soli. Zamíchala jsem to, dala mu to na talíř, a dala mu na to kečup.

Spokojeně jsem se posadila ke stolu, a začala jíst svoji porci. Po chvilce se tady objevil i Adrien, tak jsem pokývla k talíři naproti mně.

,,To je tvoje," řekla jsem a dál jedla.

,,Děkuju. To jsi nemusela." Pousmál se na mě a sedl si k židli naproti.

Sledovala jsem ho a začala se smát, když si dal do úst první sousto a znechuceně se zašklebil.

Podíval se na mě a uchechtl se. Potom odešel vyplivnout to, co měl v ústech, a zase se vrátil.

,,Škoda jídla, Marinette. Nechceš to dojíst ty?" ušklíbl se.

Já jen s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,Ne, děkuju. Moc mě to neláká, abych řekla pravdu," prohlásila jsem a zvedla se.

Svůj prázdný talíř jsem dala do dřezu a umyla. Potom jsem se otočila na něj.

,,Sněz to ty."

Adrien jen zavrtěl hlavou. ,,Nesním. Vždyť se to jíst ani nedá."

,,No tak to vyhoď, no," povzdechla jsem si, svůj talíř utřela a uklidila.

,,Nebo to nech tady, aspoň tě mamka nebude mít ráda, protože nedojídáš jídlo," dodala jsem a došla ke dveřím, kde jsem si vzala batoh.

,,Kam jdeš?" zeptal se Adrien, jídlo rychle vyhodil do koše a talíř dal do dřezu.

,,Do školy, kam jinam?" uchechtla jsem se a vyšla na chodbu.

,,Tak počkej na mě."

Adrien si vzal svoji tašku a vyšel ven za mnou. Já zamkla dveře od bytu a zamířila jsem dolů. Když jsem procházela pekárnou, mamce jsem dala pusu na čelo, vzala si, svačinu a vyšla jsem ven. Adrien šel hned za mnou, a jen slušně pozdravil.

Pro sebe jsem se usmála. Měla jsem v plánu mu dneska ve škole udělat peklo, abych ho naštvala, a on je mně přestal všechno cítit. Přišlo mi to tak lehčí. Když on nebude chtít mně, já se líp přizpůsobím.

--------

Tak tady máte po pěkně dlouhé době další díl, snad se líbí 😅 Nemám moc času, navíc teď, když se děje to, co se děje. Učitelé nám posílají hrozně moc věcí do školy a já nemám skoro žádný volný čas. Když už ho mám, radši odpočívám, a psaní není na prvním místě. Snad do příští kapitoly nebudete čekat tak dlouho, a kdyby ano, předem se omlouvám....

LovingBug 🐞