BRÁCHA, ALE NEVLASTNÍ!

2. Kapitola

Na večeři bylo moje oblíbené jídlo, čína. Už od malička jsem přímo milovala tu směs masa a zeleniny s rýží. Všichni čtyři jsme seděli okolo našeho čtveratého stolu v kuchyni a byli potichu. Já jsem se snažila do sebe jídlo hned nenaházet a jíst slušně, když jsme měli návštěvu. Adrien se rýpal v rýži, občas nějaké sousto zanesl do úst a polknul a nervózně po mně pokukoval. Mamka byla naprosto v pořádku. Culila se od ucha k uchu a už měla skoro všechno snězené. A hádejte, co dělal Gabriel. Seděl na židli kousek od mamky, v zádech narovnaný jako prkno a z jeho talíře zatím pomalu mizela pouze rýže. Nepřítomným pohledem se díval někam před sebe.

Už mě to přestávalo bavit, všichni byli kromě mé mamky nějací přešlí a divní. Chápala jsem Adriena a samozřejmě sebe, ale proč Gabriel? No jasně, že se ptám. Ten je takový pořád. Spíš bych se potom měla divit, když se usměje nebo se uvolní a nebude ze sebe dělat něco víc.

Když už jsem měla po nějaké době prázdný talíř jako mamka a Adrien, pan Agreste tam měl ještě půlku celé večeře. Odložil zdvořile příbory vedle sebe, aby dal jasně najevo, že už skončil. Chtěla jsem říct, že už půjdu, když všichni dojedli, nemusela jsem být u loučení, předpokládala jsem, že už hned půjdou, ale mamka mě předběhla.

,,Marinette, domluvili jsme se, že tu naši hosté dnes přespí," řekla a podívala se na mě.

,,Cože?!" vyhrkli jsme s Adrienem naráz.

,,Mě se nikdo neptal, jestli tady chci spát," namítl Adrien.

,,Tebe se nikdo ptát nemusí, já rozhoduji za tebe," zpražil ho Gabriel káravým pohledem.

Adrien se na něho jen zamračil, ale už byl potichu.

,,Kde budou spát?" zeptala jsem se.

,,Já se přesunu do obýváku a Gabriel bude spát u mě. A ohledně Adriena... napadlo mě, že by mohl spát u tebe. Místa tam máš přeci dost," usmála se mamka.

,,Ale-" chtěla jsem něco namítnout, ale Adrien mi položil ruku na rameno.

,,To bude dobrý. Když budou mít ti dva svatbu, budeme nevlastní sourozenci. Musíme si na sebe zvyknout," mrknul na mě.

,,Já jsem si na tebe už zvykla dost," zamumlala jsem nevrle. ,,Ale dobře..."

Chtěla jsem se od Adriena držet dál a nejlíp se s ním rozhádat, abych k němu přestala cítit to, co cítím.

Mamka pokývala hlavou a už beze slova odešla. Asi si myslela, že víme, co máme dělat. Povzdychla jsem si a vylezla schody do mého pokoje, Adrien za mnou. Vlezla jsem si na postel, ale jeho nahoru nepustila.

Zmateně se na mě podíval. ,,Co je?"

,,Budeš spát na tamtom gauči," ukázala jsem na růžový kus nábytku, nad kterým byl můj slunečník.

Chvilku se na něj díval, ale potom přikývnul si sednul si na něj. Zajímalo mě, jestli tu s sebou něci na spaní má nebo ne, když o tom nevěděl.

,,Máš tu pyžamo a další věci na spaní?" zeptala jsem se.

Adrien se ušklíbnul. ,,Jasně, že ne. Dozvěděl jsem se to až teď, jako ty a otec ani kdyby o tom věděl dřív, nejspíš by mi to neřekl, abych sem netahal zbytečné věci. Nejspíš budu spát v tomhle a nevyčistím si zuby," zasmál se a rukou ukázal na celý svůj obvyklý outfit.

Často jsem ho viděla ve stejném oblečení, takže jsem se zasmála, když mě napadlo, že syn návrháře má jenom pár kusů oblečení a ty nosí pořád dokola. Jeho modré džíny, černé triko s třemi barevnými pruhy a bílá rozepnutá košile, to všechno vypadalo celkem nově a i když to nosil často, pořád mu to v tom hrozně slušelo.

Podívala jsem se na mobil vedle sebe, kolik je hodin. 21:16. Už se budu muset chystat do postele, jinak budu zítra ve škole příšerně unavená, stejně nebudu moct usnout, když je se mnou Adrien v jedné místnosti. Zajímalo mě, proč přišli zrovna dneska a ne třeba v pátek. Dnes je totiž středa.

Seskočila jsem z postele, čapla svoje pyžamo a šla do koupelny. Ještě, že ji mám v pokoji, nechtěla bych před Gabrielem přecházet v něčem jiném než v normálním oblečení.

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, vysvlékla jsem se a vlezla si do sprchy. Když jsem měla umyté tělo, ještě jsem si umyla hlavu, protože už to potřebovala.

Jeden ručník jsem si dala na mokrou hlavu jako turban a druhým jsem se utřela. Když jsem se oblékla do pyžama, teprve teď jsem si uvědomila, že mám jen skoro průhledné kraťásky a tenké obtáhlé tílko ze stejného materiálu. Kdyby mě někdo polil vodou, všechno by začalo prosvítat a vypadalo by to, jako kdybych na sobě žádné pyžamo neměla a byla úplně nahá. No nic. Budu doufat, že Adrien zhasnul a nebude se na mě koukat, a hlavně, že mě nebude polívat vodou. Zasmála jsem se tomu.

Vyčistila jsem si zuby a rychle jsem si vyfénovala vlasy. Kašlala jsem na to, že byly ještě vlhké, když jsem opouštěla koupelnu. Hlavně, že z nich nekapala voda.

Jak jsem vkročila zpátky do pokoje, hned jsem si všimla Adriena, který na mě s úsměvem zasněně koukal. Nechápavě jsem se na něho podívala, když se zvednul a došel ke mně.

Zalapala jsem po dechu, když mě obešel a zezadu mě chytil za pas. Ucítila jsem jeho dech na mém krku.

,,Co to děláš?" zeptala jsem se.

,,Měli bychom si užít, dokud ti dva nejsou manželé, co myslíš?" zamumlal a v tu chvíli jsem ucítila jeho rty na mém rameni.

Vysmýkla jsem se mu a poodběhla jsem od něho. Když jsem se na něho otočila, ve tváři se zdál být překvapený z mé reakce a zároveň zklamaný.

,,Adriene, nemůžeme..." zněla jsem přímo zoufale.

,,Zajímalo by mě, proč."

,,Oni jsou spolu a už jen to nám to zakazuje. Až budou manželé, tak už spolu nebudeme moct být vůbec."

,,Ale vždyť skoro ani nevíme, jestli jsou spolu. Viděla jsi je dnes večer spolu jen nějak hezky promluvit? Můj otec nepatří mezi ty, kteří se hned do někoho bezhlavě zamilujou, znám ho."

,,Takže chceš říct, že si moji mamku jenom tak obmotává okolo prstu?"

Adrien přikývnul. ,,Proto ho nemám rád. Manipuluje s lidmi a ubližuje jim, i když si to neuvědomuje..."

Sklopila jsem pohled, když jsem si uvědomila, s kým si to mamka myslí, že se "dala dohromady".

Druhá kapitolka je přímo zde 😀 Snad vás to baví a není to úplná nuda