Věk je pouze číslo

12. kapitola

Už je zase pondělí. Vůbec se mi nechce do školy, ale musím. Zrovna snídám a mamka za mnou přijde se svým mobilem v ruce a zeptá se mě: ,,Tohle je ten tvůj kamarád?". Ukázala mi fotku, kterou jsem včera přidala na Facebook. Odpověděla jsem, že ano.

Mamka: ,,Takový fešák. Kolik mu je?"

Já: ,,Je trošku starší, má 24."

Mamka: ,,Ahá...a jste jen kamarádi, že?"

Já: ,,Jo mami, jsme jen kamarádi."

Mamka se usmála a odešla do práce. Nechtěla jsem ji lhát, ale zase jsem jí nechtěla říkat, že s Lucasem chodím.
Nevím, jaký by na to měla názor, že chodím s klukem, který je o 8 let starší než já.

Ve škole to probíhá jako obvykle, nic zvláštního. Jen jsem o jedné přestávce vzala Zoey na záchody a rozhodla jsem se, že jí řeknu o mě a Lucasovi. Ji můžu věřit. Vešli jsme a Zoey v klidu čekala, až ji to řeknu.

Já: ,,Zoey, musím ti něco říct....Já chodím s Lucasem."

Zoey se překvapeně podívala.

Zoey: ,,Fakt? Gratuluju."

Já: ,,Jo, ale teprve jeden den."

Zoey: ,,To je jedno. Super."

Já: ,,Ale nikomu to prosím neříkej."

Zoey: ,,Jo, neboj. Paní Citrónová?"

Zasmály jsme se a pak jsem Zoey ukázala nějaké naše fotky. Zoey se líbily. Potom jsme šly do třídy, protože už zazvonilo.

Po škole jsem šla na oběd a po obědě domů. Když jsem ale vyšla z budovy školy, zastavila mě parta lidí z naší třídy, se kterýma se moc nebavím. Zeptali se mě, jestli chodím s tím klukem a ukázali mi fotku, kde jsem já a Lucas. Odpověděla jsem, že jsme jen kamarádi. Holky mi okamžitě začaly říkat, že by nám to slušelo, že by jsme spolu měli chodit. Já jsem se jen usmála, rozloučila se a šla domů. Byla jsem ale ráda, že si mě konečně aspoň jednou všimla parta lidí ze třídy, se kterýma se moc nebavím, a říkali mi, jak nám to sluší.

Přišla jsem domů a hned jsem napsala Lucasovi, jestli nezajde ven. Souhlasil, ale k tomu se mě ještě zeptal, jestli bych nechtěla někam zajet, tentokrát bez psů. Nevadilo mi to, aspoň budou mít psi konečně volný den. Tak jsem napsala, že klidně. Domluvili jsme se, že si zajdeme do lesoparku ve vedlejším městě a dáme sraz na nádraží.
     Přišla jsem na nádraží a Lucas už tam stál. Je nějaký rychlý, asi jel autobusem. Pozdravili jsme se, obejmuli, políbili a šli si koupit jízdenky. Potom jsme šli na nástupiště a chvíli jsme čekali. Když přijel vlak, samozřejmě jsme nastoupili a sedli si. Jeli jsme dvě zastávky a pak jsme vystoupili. Chvilku jsme šli městem a pak už jsme byli v lesoparku. Procházeli jsme se, fotili krajinu i sebe, dali si zmrzlinu, a jen tak si povídali. Jednou jsme se zastavili u jednoho většího hřiště, kde nikdo nebyl, a houpali jsme se v síti.
     Když jsme prošli celý lesopark, šli jsme pak rovnou na nádraží a vlakem jsme jeli zpátky domů. Musím říct, že jsme ten vlak málem nestihli. Dojeli jsme a Lucas mě ještě doprovodil k domu. Tam jsme se obejmuli, políbili a rozloučili.

Více v další kapitole