Otevřela jsem oči a zamžourala jsem po místnosti. Kde to jsem? Panebože! Vždyť musím do práce. Patrik mě zase zmlátí! Nervózně jsem sebou začala cukat a drát se ven z postele.
,,Slečno! Okamžitě se vraťte." Křičel na mě muž který mě i zpátky vtáhl do postele. ,,Já musím, prosím! Já opravdu musím odejít do práce! Zase mě zmlátí!" Křičela jsem jak nejvíc jsem mohla. ,,Klid. Klid. Buďte v klidu. Nikdo vás tady nenajde." Držel mě muž a upravoval nemocniční přístroje. ,,Kde to jsem?" Vyhrkla jsem. ,,V nemocnici. Já jsem doktor Howber. David. Jste vážně zraněná. Máte zlomenou ruku. Pohmožděniny na tváři , rukou a i na nohou. Měla jste vnitřní krvácení do břicha. Opravdu vám přálo štěstí." Pane bože. Podělaná Amerika! A zasranej Patrik! ,,Jak jsem se tady. Co tady?. Kdo mě přivezl?" Znovu jsem sebou kroutila na postely. ,,Dva chlapci a jejich otec. Přinesly vás v náručí a zachránily vám i život. Jsou tady a přejí si vás vidět. Mohu je pustit?" Otočil se na mě Doktor a založil si desky. ,,Ano. Samozřejmě" a usmála jsem se.
Dveře se otevřely a do místnosti vstoupily tři muži. Sakra to jsem opilá nebo co to semnou je? Opravdu jsou ti dva úplně stejní nebo..? ,,Dobrý den" slušně jsem pozdravila a chtěla jsem si sednout. Ale silně mě zapíchalo v břiše a já zaskučela bolestí.
,, Musíš ležet! Vždyť jsi po operaci!" Křikl po mě jeden z těch tří a pomohl mi si zase lehnout. ,,Jinak ahoj. Jak se jmenuješ" bože je tak sladký.
,,Silij. Jinak já nevím jestli jsem ospalá nebo mi něco nepíchly ale.. jste tady tři?" Řekla jsem a promnula jsem si oči. Zase jsem zapomněla na svůj pohmožděný obličej a křikla jsem bolestí. ,, Musíš dávat pozor!" Řekl mi snad nejhezčím hlasem a chytl mě za ruku. ,,Já jsem Marcus a tohle je Martinus. Jsem dvojčata takže neboj jsi při smyslech. " Řekl a začal se smát. ,,Jo a ještě tohle je náš taťka Erik." Tak dobrý. Nejsem úplně blbá jen trošku. ,, Těší mě. Já jsem Silij a jsem ráda že jsem plně při smyslech" Řekla jsem a začala jsem se smát.
Povídali jsme si a já byla opravdu ráda že jsem za poslední dobu s někým promluvila.. teda spíš s někým normálním...
,,A jak se ti to vlastně stalo? Nebo jak se ti povedlo dostat se do takovéhle ho stavu? Vždy vypadáš jako kdyby tě přeběhlo stádo slonů?" Řekl myslím Martinus. ,, Promiň. Můj bratr není v tomhle ohledu moc milí. Je hodně upřímnej takže řekne ti to co si myslí." Řekl Marcus který mě držel stále za ruku a praštil Tinuse do ramene. ,, Nás by ale opravdu zajímalo co se stalo?" Řekl Erik a pohladil mě po noze která mi vykukovala z peřiny.
Dlouho jsem se odhodlávala. Ale nakonec jsem vše řekla.
,,No. Já jsme z Česka a až mi bude 18 chci se přestěhovat do Ameriky. Proto jsem se na poslední 4 roky přestěhovala sem do Norska. Mám zde brigádu. Pracuji jako barmanka. Chodím tady i do školy. Za týden mi je 16. ... No ale k věci. Pracuji jako barmanka a můj šéf Patrik mě nevím proč.. nic jsem mu neudělala. No furt mě mlátí. Předevčírem mě dvakrát udeřil a já jsem omdlela. Ráno jsem se vzbudila a měla jsem všude krev. Když jsem šla pryč do lékárny pro něco na bolest srazila jsem se s ním ve dveřích. Znova mě praštil hned na uvítanou. Zase jsem spadla na zem. Potom mě praštil ještě jednou a pro jistotu do mě ještě kopl. Sebrala jsem všechny svoje síly a šla jsem si pro prášky. Potom jsem se svalila před lékárnu a doufala ve štěstí.. děkuju." Špitla jsem a rozbrečela jsem se. Všichni okolo seděly s otevřenou pusou. Martinus měl vlhčí oči. Jako by plakal a ano plakal. Ukápla mu slza na tričko.
,, To je mi strašně moc líto". Řekl Erik a Martinus pokývval hlavou. Marcus mě chtěl pohladit po vlasech ale já sebou cukla. ,, Promiň je to reflex. Patrik mě furt mlátil.." řekla jsem a ukápla mi slza.. ,,To je v pořádku. Je mi to moc líto." Chytl mě za ruku a pohladil mě znova po vlasech.
Cítím se šťastně. Konečně je tu někdo kdo při mě stojí, mluví se mnou a jen mě nemlátí. ,, Děkuju opravdu za všechno!" Zvýšila jsem hlas a proskenovala jsem všechny očima.
,,To nestojí vůbec za řeč" usmál se Martinus a chytl mě za druhou ruku.
,, Nevadí když se stavíme i zítra?" Řekl Marcus a podíval se na Erika. Ten pokýval hlavou a usmál se. Všichni se na mě vesele podívaly. ,, Jasně. Určitě. Budu moc ráda!" ,, Dobře. My příjdeme. Teď už musíme domů." Řekl Erik a podíval se na kluky. ,,Ale tati! Já chci bejt tady! Prosím" řekl Marcus a postavil se.. ,,Ne Macu. Musíme zítra přijedeme neboj." Usmál se Erik a pohladil Marcuse po zádech. Marcus naštvaně dupl. ,,Fajn!" Otočil se na mě pohladil mě a dal mi pusu na tvář. ,, Těším se na zítra" řekl a zamával mi. Myslím že tohle.. je láska na první pohled. Ale né jenom z mé strany.
Taaak. Další část je na světě. Snad se vám líbí. Já se v tom sama vidím. MARCUS je jak tak čtu pěkně zamilovaný do Silije .. Bude to ještě zajímavý! Těšte se💜💜 like IT like IT. M&M2018
