3. Kapitola

110 10 0
                                    

Už byla půlnoc a většina by měla již spát teda až na obrazy a duchy.  Měl jsem již vše nachystané abych mohl  konečně začít.  Nemohl jsem se dočkat až Minervu opět uvidím a bude stát při mě a já ji již nikdy neopustím.  Rozhodl jsem se,  že vše provedu v učebně lektvarů kde by mohl být přeci jen větší klid než v mém kabinetě.  Vstal jsem a vydal se ze sklepení kde byly ukryty potřebné věci do učebny lektvarů.  Měl jsem pravdu nikoho jsem po cestě nepotkal ani duchy a tak jsem měl klid na práci a nemusel nikomu vysvětlovat, co tu hodlám v tuto dobu dělat. Vše jsem si v učebně nachystal,  stoly i židle jsem posunul do zadu  abych měl prostor a mohl již začít.  Začal jsem s tím bylo to sice složité,  ale díky mé několikaleté praxi jsem s tím neměl až takový problém jaký by měli třeba studenti.  Po asi 2 hodinách jsem měl konečně hotovo.  Byl jsem štěstím bez sebe,  ale teď už jen musím čekat jak na to Minerva zareaguje.  Čekal jsem u černé skříně do které  se měla oživit.  Čekal jsem celkem dlouho než jsem zaslechl ze skříně zvuky a tak jsem čekal než přestanou.   Po chvíli přeci jen ustály a já ji tedy otevřel.  Překvapením jsem oněměl,  protože mi do náruče padla mladší Minerva něco jako studentka. ,, Takže nejen oživuje ale i omlaďuje,  ale jsem strašně rád,  že tě opět vidím. " Objímal jsem ji a věděl,  že už ji nepustím jen tak.  Může tu studovat jen jí klobouk zařadí do koleje a já ji budu mít pod dohledem.  Vypadala docela zmateně Tak jsem jí vše vysvětlil a ona se docela sklidnila. Když byla již v klidu tak jsem ji vzal k sobě do kabinetu kde ji klobouk zařadil překvapivě do havraspáru.  Ukázal jsem jí její společenskou místnost a pak odešel již spát.  Tentokrát jsem spal i docela klidně a hlavně spokojeně.

Minerva:
Nemohla  jsem se dočkat až již budu konečně u něj,  až ho konečně budu moci obejmout a už nepustit.  Byla jsem s ním do doby než začal provádět rituál poté jako bych mizela.  Věřila jsem mu a taky jsem doufala,  že to zvládne.  Probudila jsem se ve skříni odkuď jsem nemohla ven a tak jsem křičela,  bušila do ní,  ale ona mě stále nepouštěla.  Když mi nakonec někdo otevřel dveře a já mu vysílením padla do náruče.  Měl černé delší vlasy a byl docela vysoký a hezký ale kdo to je ?.  Nakonec  mi vysvětlil,  že jsem na škole čar a kouzel a že jsem čarodějka.  Po dlouhém rozhovoru mě konečně uklidnil a já byla za něj i docela ráda.  Vzal mě k sobě do kabinetu kde mi dal na hlavu klobouk,  který mě zařadil do Havraspáru až jsem se sama divila vždyť nejsem chytrá.  Po vstupu do společenské místnosti mě již musel opustit. Šla jsem tedy do dívčího pokoje kde jsem si našla volnou postel a spokojeně se uložila.  Všimla si mě jedna dívka se kterou jsem si povídala až do 1 hodiny ráno.  Je opravdu super a myslím že si i budeme rozumět.

Vsuvka:
Co  však ani jeden neví je to,  že díky rituálu se probudila i část Voldemorta a ten teď začíná sílit a opět shání své smrtijedy.  Kdo se k němu opět připojí?  Zvládnou ho opět porazit?

Doufám že se vám tato kapitola líbila zatím se mějte.

Mystery of MagicKde žijí příběhy. Začni objevovat