Alone //bts//

//15//

Líbal mě a já se nechal, dokonce jsem mu i polibky opětoval. Nebyl důvod, proč bych neměl. Byl jsem po dlouhé dobře zase šťastný, i když to mohla být jen a pouze iluze, která se mohla každou vteřinu vytratit a srazit mě zpět na kolena.

Ovšem nemyslel jsem na to a místo toho jsem si užíval ty nádherné sekundy, co jsem měl umožněno s ním být. Líbat jej. Objímat jeho svalnaté tělo a užívat si jeho přítomnost každou buňkou a nervem mého těla, které po něm lačnilo.

"Viď, že mě neopustíš." vydechne mi do rtů, od kterých se na několik milimetrů odtáhne. Díky jeho horkému dechu, který vycházel z jeho úst přímo na ty má, jsem nemohl jasně uvažovat. Mysl byla pomotaná jeho blízkostí a já se ztrácel ve vlastních myšlenkách.

Možná proto jsem pokývám hlavou a kladně odpověděl, aniž bych věděl, co přesně po mně chtěl. On však nevypadal, že by poznal mě zmatení a znovu spojil naše rty do dravého, přesto však procítěnější polibku.

Předstíral své city ke mně? Nebo mě snad doopravdy miloval tak, jak říkal a láska v jeho polibcích nebyla pouhopouhá hra, jež mě měla zmást.

Snažil jsem se to nevnímat. Nevnímat tu skutečnost, že jsem mu nevěřil a pravděpodobně ani nebudu. Ne poté, co mi tolik ublížil. Proč ho však pořád miluju? Proč pořád toužím po tom, aby se mě dotýkal a byl jen a jen jeho?

A|N

Co byste řekli na nějaký Vhope texting? S takovým tím klišé stalkingem 💫?

† p o s i o n †