Dvojí Mysl

1 - Schizofrenie

  Ahoj, po dlouhých nocích jsem se rozhodl psát si deník. Takže, kde bych měl začít. Ah, už vím, co takhle dnem kdy jsem se dostal na střední školu. Chci říct, není to tak bezvadný den, ale kdo ví, třeba se ze mě stane, jednou či později, nějaký herec nebo spisovatel a tahle kronika mého života bude mít nevyčíslitelnou hodnotu.

 NEBUDE

  Ráno 5:30 (normální doba na vstávání). Otevřel jsem oči, všude tma a mé tělo mělo chuť přirůst k posteli. V hlavě se mi hnaly obrazy předešlého snu o nějakém masovém vrahovi, který se příliš podobal mému otci. Toho jsem už taky dlouho neviděl, tři roky? Možné to je, ale komu by chyběl alkoholik, který vám zničil mládí. 

 Po dlouhém boji se mi podařilo vstát z postele. Začala ranní rutina. Trocha Hollywood Undead po ránu nikomu ještě neuškodila. Pustil jsem si mobil na max. Po tom, co jsem zjistil, kde to vlastně jsem, jsem se vydal na výpravu do koupelny, kde se mi po lítém boji podařilo zkrotit si stojící vlasy. Konečně byl čas vydat se na autobus, který mě dopraví do školy.

NEBO NABOURÁ A KONEČNĚ TĚ BUDU MÍT Z KRKU

 Cesta autobusem byla vcelku záživná, jako poslední nastoupila docela pěkná dívka, kterou jsem už několik týdnů okukoval. Naštěstí nemám dost sebevědomí na to jí oslovit. Vystoupil jsem na místě, kde jsem měl strávit a promrhat čtyři roky svého života. Upřímně si z toho dnu pamatuji jen první hodinu matiky, kde se nám představil učitel, začal vykládat o tom, jak je matika vlastně důležitá a nakonec nás propustil o dvacet minut dřív. Autobusem zpátky domů.

 Otevřel jsem hlavní dveře, jako vždy byly zamčené na dvakrát, matka není doma. Vešel jsem dovnitř, zamkl jsem a klíče schoval pod věšák. Po přezutí a hození tašky do nejtmavějšího kouta mého pokoje jsem se složil na postel. Je překvapivě zajímavé jak dokonale bílý jsem měl strop. Jak hypnotizující byly zvuky aut z vedlejší ulice. 

JAK DOKONALÝ ČAS NA TO SE ZVEDNOUT A OTEVŘÍT SI ŽÍLY NA ZÁPĚSTÍ

 Dumal jsem nad životem až jsem z toho usnul. Moje sny byly už od dob puberty směsí nejbrutálnějších a nejhroznějších představ, které si kdy kdo může představit. Tento sen nebyl výjimkou. 

 Stál jsem nad asi čtyřicetiletým mužem bez trika. Měl krátké tmavé vlasy, unavený zpocený obličej a zavřené oči. Postavu měl tak nějak fit, nebyl tlustý ani svalnatý. Jediné kusy oblečení byly džíny, křiklavě modré, ošoupané a od nohou nasáklé tekutinou stejné barvy jako podlaha všude okolo. Nehýbal se, jen tam tak nějak visel na řetězech a sem tam se mu trochu cukaly svaly na ramenou. Palci u nohou se dotýkal země, čeřící hladinu rudé podlahy. 

 Kdybych měl popsat, co jsem měl na sobě, tak bych asi začal s červenou zástěrou, teda, bývala bílá, ale v mé práci se trochu zašpinila. Dál jsem měl kuklu, takovou, svářečskou, abych si neušpinil obličej a brýle (já nosím brýle?). V ruce jsem držel něco jako frézu, jenom místo obyčejného kotouče k ní byla připevněna největší žiletka na světě. Při prohlížení svého nástroje zkázy jsem si povšiml zajímavého osvětlení. Kužel světla dopadal přímo na visícího muže a osvětloval tak metr a půl veliký kruh. Všude byla rudá podlaha. Byl jsem jako kouzelník, předváděl jsem své těžce naučené triky publiku, které tleskalo, naléhalo a podporovalo mě k čím dál tím riskantnějším úkonům.

 Tehdy, kdy publikum dosáhlo maximálních euforických výšin, se hlava oddělila od těla a s hlasitým šplouchancem o podlahu jsem se probudil. Heh, další z těchhle snů, slabé. Zvedl jsem se s rozmarem udělat si něco k obědu.

 KÉŽ BY SES POŘEZAL, KRVÁCEL, MÁČEL SE VE VLASTNÍ KRVI A V KŘEČÍCH ZDECHNUL

 Na sen jsem si už ani nevzpomněl. Rozhodl jsem si opéct salám na pánvičce. Mezitím, co jsem krájel již zmiňovaný salám na prkénku, jsem si pobrukoval Been To Hell od Hollywoodů, stará klasika. Přes na plné pecky puštěný mobil jsem absolutně ignoroval sirény, které se venku proháněly jak banda čertů směřující k industriální zóně starého města. Ignoroval jsem i televizní noviny, když jsem zajídal salám rohlíkem. Noviny, hlásající, že policie našla v popelnici neidentifikovatelné bezhlavé tělo přibližně čtyřicetiletého muže. Tělo bylo pořezané a zbavené veškeré krve, prsty, chodidla a genitálie byly odřezány. Policie zajistila okruh industriální čtvrti a přebrala případ. Bohužel, to jsem ignoroval a hrál hry na počítači. Proč by mě měla zajímat taková každodenní prkotina jako mrtvý člověk?