Siriusovy historky tisíckrát jinak

První setkání s Potterem

Zdravím tě. Mé jméno je Sirius Orion Black a dnes vám povím něco z mého mládí. Takže se pohodlně usaďte, vemte si teplý čaj či kafe, k tomu si vemte nějakou pochoutku a já vám přeji krásné čtení.

Bylo mi jedenáct a já se válel na gauči. Čekal jsem na rodinu, až se vrátí, protože odjeli bůh ví, kam. Najednou jsem v předsíni zaslechl nějaký šum. Jakoby..jakoby před vchodem někdo byl, jakoby tam poletoval nějaký pták, v mžiku pod dveřmi proklouzl dopis. Ihned mi došlo, co to s největší pravděpodobností je. Vystřelil jsem z gauče a běžel do předsíně. Na podlaze ležel dopis. Zvedl jsem jej a kouknul jsem se, pro koho je určený. Na obálce stálo mé jméno. Byl jsem štěstím celý od sebe. Zalezl jsem si do pokoje a četl jsem si ten dopis a věci, co máme nakoupit, pak den před  školou jsem s nekonečným překecáváním rodičů, došel vše nakoupit. Však to znáte. Přeskočíme to na nástupiště 9¾. Stál jsem tam a sledoval všechny ty ustrašené obličeje, jak se rozhlíželi kolem. Při první příležitosti jsem se odtrhnul od rodičů a nastoupil do vlaku, abych měl k dispozici ta nejlepší místa. Sedl jsem si hned v prvním volném kupé, dal jsem si svá zavazadla nad sebe a pohodlně se usadil vedle okna. Po asi deseti zdlouhavých minutách, které jsem strávil zíráním do okna, ke mně nahlédl nějaký kluk
"Máš tu volno?" Zeptal jsem mě.
"Jistě" odvětil jsem ihned. Sedl si naproti mně. Po chvilce zírání na sebe jsem se odvážil protrhnout to trapné ticho.
"Sirius Black, těší mě" podal jsem mu ruku
"James Potter" potřásli jsme si a začali pomalu rozvíjet naší řeč. Zrovna jsme se bavili o tom, do jaké koleje bychom chtěli, a v tom nás přerušil poněkud klidný hlas. Otočili jsme se na něj. Ve dveřích stál hnědovlasý kluk.
"Mohu k vám přisednout?" Zeptal se.
Já i James jsme jen kývli hlavou.
"Jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se hnědovlasého kluka, který si sednul na druhou stranu kupé.
"Remus. Remus Lupin"
"Já jsem Sirius" představil jsem se
"A já James"pověděli jsme Remusovi
Opět jsme se zakecali. Pochvilce povídání si, se vlak rozjel. Po cestě se k nám přidali ještě kluk zvaný Peter, poté štíhlý černovlasý kluk zvaný Snape a nakonec nějaká Snapeova zrzovlasá kamarádka zvaná Lily. Trochu jsme Snapea škádlili a asi v půlce cesty se od nás Snape a Lily odpojili. Asi po dvouhodinové cestě vlakem jsme dorazili na místo. Všichni jsme již byli převlečení v hábitech a čekali jsme na chvíli, kdy budeme moci vystoupit z vlaku. Po dlouhém čekání, chození a přeplouvání jsme se konečně dostali do hradu, konkrétněji do velké síně, kde nás údajně nějaký klobouk měl rozřadit do kolejí zvané Zmijozel, Nebelvír, Havraspár a Mrzimor.  Když na mě přišla řada, tak jsem nervózně přicupital ke stoličce s kloboukem, div jsem nezakopl, a nasadil jsem si ten klobouk na hlavu. Po chvilce váhání klobouk vykřikl
"Nebelvír!" Nebelvírská kolej náhle začala tleskat a mně se náhle v hlavě začali honit myšlenky typu
"Co na to doma řeknou naši" nebo
"Snad mě za to nějak nepotrestají"
Přisedl jsem si na volné místo vedle Jamese u nebelvírského stolu. Po rozřazení všech prváků do jednotlivých kolejí dostal slovo pan ředitel Albus Brumbál. Něco tam povídal, ale já už jeho slova moc nevnímal, poněvadž jsem měl hlad. Po jeho velmi zajímavém proslovu se konečně na stole zničehonic objevilo jídlo. Oči se mi rozzářily, poněvadž tolik jídla po hromadě jsem neviděl ani ve snu. Ihned jsem si naplnil svůj talíř a náhle svůj žaludek. Asi po pěti minutách jsem byl úplně plný. Po asi půl hodině jsme se zvedli a zdejší prefekti si nás odvedli kolejních společenských místností, a poté nám ukázali naše pokoje, kde už na nás čekaly naše předem připravené zavazadla. Byl jsem na pokoji s Jamesem, Remusem a Peterem. . Ihned jsem se svalil na postel. Zde na tak pohodlném místě bych asi ukončil náš první příběh. Takže já se s vámi prozatím loučím a těším se napříště.