Siriusovy historky tisíckrát jinak

Mé první zamilování

Zdravím tě! Dnes bych ti rád pověděl příběh, který moc lidí nezná. Spousta lidí, co mě zná, si doteď myslí, že jsem byl vždy jen Casanova. Tajemství je, že jsem se zamiloval. A to pořádně. Kvůli tomu jsem skončil s tím měněním holek. Avšak dokázal jsem tu holku sbalit? Nebo jsem to vzdal a pokračoval jsem v tom, být Casanova. Zde se to můžete dozvědět. To, že pohodlně sedíte, či ležíte, beru už automaticky. Což znamená jediné: Žádné zdržování a hurá na příběh.

Bylo mi 16 let. Většinu času jsem trávil s mými přáteli, na pokoji, zíráním do ohně ve společence, či procházením se po hradu. Jednou, když jsem se procházel po hradě, jsem zahlédl partu holek. Byla tam Lily, Marlene a... Dorcas. Nikdy jsem se ji moc nevšímal, ale to byla chyba. Hned, jak jsem ji spatřil, tak jsem se zamiloval. Ta její očka, ten její smích, ty její..ehm, nechal jsem se unést. Prošel jsem kolem nich a pozdravil je. Lily dělala, že mě neslyší, Marlene to samé. Jen Dorcas řekla tím jejím roztomilým hlásekem:
"Ahoj" Přičemž se na mě usmála. Úsměv jsem ji oplatil. Předpokládám, že ji holky o mně něco řekly, protože za pár dní mě přestala zdravit i Dorcas. Bylo to pro mě sice zklamání, ale tak jsem snad hrdý Nebelvír, ne? Jsem hrdý Sirius, který se jen tak nevzdává. Tuto šanci jsem si prostě nemohl nechat uniknout.
Jednou jsme přišli s Jamesem, Remusem a Peterem do velké síně na večeři. Já si v mžiku zabral místo vedle Dorcas.
"Musel sis sednout zrovna sem?" Zeptala se mě.
"Ale prosimtě, to ti tak vadím?" Odvětil jsem.
"Abych upřímně řekla, tak ano"
"To od vás není milé slečno..eh?"
"Meadowes, jestli tě to tak zajímá. A teď už odprejskni, Blacku"
"Dorcas Blacková by také nebylo špatné, že?"začal jsem trošku provokovat.
"Opravdu vypadni, Blackoslave"
"Hádají se jako manželé po dvaceti letech"přidala se k provokaci Marlene. Já se jen zasmál, avšak Dorcas ji probodla svým vražedným pohledem.
"Říkalas něco, Marlenko?" Zeptala se jí Dorcas.
"Nene, nic" Odvětila Mar a potichu se zasmála.
Poté, co jsem se najedl, tak jsem počkal na Dorcas přede dveřmi od velké síně. Po pár minutách vyšla s Lily ven a z když mě spatřila, tak ihned změnila směr.
"Kam ten spěch, Blacková?"
Otočila se a probodla mě svým pohledem.
"Radši bych začala chodit s koštětem, než s někým, jako je Sirius Orion Black." Přiznám se, že to mé ego dosti shodilo.
"Děláš, jak kdybys s tím měla zkušenosti." Řekl jsem čistě pro provokaci.
"No taky, že mám. Jednou na hodině létání jsem si převlékla koště do hadrů a posadila jsem si ho vedle sebe." Řekla s úsměvem.
"Že si to nepamatuju"
"To si ani nemůžeš pamatovat, Blackoslave. Ty s Jamesem si zrovna spal. Přišli jste totiž z nějaké kalby, co si tak vzpomínám."
"Šmarja, nemůžeš na to zapomenout? To už stejně bylo dávno." Řekl jsem na svou obranu.
"Na to jen tak nezapomenu. Přeci jen na blbosti mám pamatováka. Proto ani na tebe nikdy nezapomenu, zlatíčko." Otočila se a odešla s Lily bůhví, kam. Teď jsem se cítil tak ponížen. Ale přece jen, berme to pozitivně. Řekla mi 'zlatíčko'. Zbytek dne jsem strávil ve společence a koukal jsem se do knihy. Bylo tam tolik písmen! A tolik slov! Doteď na ten horor nemůžu zapomenout. Ihned jsem tu knihu odložil a koukal se raději do ohně. Přece jen, když se koukám do ohně, tak nemohu nic zkazit. Pochvilce zamnou přišla jedna.. jak bychom jen mohli říkat holkám typu 'miluju tě a jsem si jistá, že ty mě taky, protože mě miluje celý svět'. Hmm, budeme jim třeba říkat 'MMCS'- Miluje Mě Celý Svět. No, každopádně to jsem trošku odbočil. Přišla ke mně teda jedna MMCS a sedla si vedle mě. Začala mi něco říkat, ale já jí moc neposlouchal. Jen jsem zaslechl čtyři slova:
"Prostě tě miluju, Siriusi."
To už jsem se na ní otočil a chladně jsem řekl:
"To mě mrzí." Jen se na mě zle podívala, vstala a naštvaně odešla.
"Co se to semnou děje, sakra?" Jsem si pořád opakoval v hlavě.
"Však bych toho vždy využ- ne, teď ale nemohu. Byl by to podvod." Mé myšlenky byly velmi zajímavé. Ani jsem se nechtěl vyspat s jinou, protože jsem byl bezradně zamilovaný.
"NENÁVIDÍM TEN POCIT ZAMILOVANÍ!" Zařval jsem na celou společenku, vstal jsem a kopnul jsem do pohovky, přičemž jsem se svalil na zem v bolestech, protože ta pohovka byla o něco tvrdší, než jsem čekal. Měl jsem štěstí, že jsem byl ve společence sám. Bůhví, co by si o mně pak myslel.
Každopádně to chtělo změnu. Tímhle způsobem asi nikdy nebude moje.
Mimochodem když už jsme u té společenky..
Jednou ve společence seděl Remus s Marlene, Dorcas a já. Remus a Marlene spolu byli už delší dobu. Takže ti dva si tam povídali, Dorcas si překvapivě dělala úkoly, což u ní nebývalo zvykem. A já se klasicky koukal do ohně a přemýšlel jsem o mém úžasném životě. Občas jsem pokukoval po Dorcas, a obdivoval ji, jak se soustředí na úkoly. Asi po dvaceti minutách se nás Dorcas rozhodla opustit, avšak když vstávala, tak si rozlila inkoust na úkoly
"Šmarja, to si děláš srandu, ne?"
Začala tam klít a proklínat celý svět.
Vstal jsem a přišel jsem k ní.
"Já ti to opíšu" řekl jsem.
"Není třeba, Blacku. Já to zvládnu"
"Já to fakt napíšu, stejně nemám nic na práci"
Pochvilce přemlouvání jsem ji začal opisovat úkoly. Marlene s Remem se na nás, spíše na mě, překvapivě koukali. Asi po patnácti minutách byly hotové.
"Děkuju" a v rámci možností se na mě usmála, a zamířila k dívčím ložnicím.
"Dor, počkej."
"Copak potřebuješ, Blacku?" Otočila se na mě.
"Já jsem se už změnil, už nejsem takový, jaký jsem kdysi býval. Takový namyšlený, arogantní člověk, co střídá holky jako ponožky."
"Ty sis někdy měnil ponožky, Blacku?" Nadzvedla obočí. Ale co by to samozřejmě bylo za diskuzi bez Marlene.
"Běž, Dor, běž dřív, než bude pozdě." Řekla s úsměvem Marlene. Ignoroval jsem ji a plnou pozornost jsem věnoval Dorcas. Ta se však tomu komentáři zasmála a byla opět připravena se otočit a jít.
"Počkej, ještě." Snažil jsem se ji nějak zastavit.
"Na co mám čekat, Blacku?"
"Dej mi šanci, Dor, prosím!" Připadal jsem si už jak nějaký zoufalec.
"Tak mi to dokaž. Dokaž mi, že ses změnil, a já si to rozmyslím. Teď už mám svolení k odchodu, generále?"
"Dobře, dokážu. A jistě, že ano." Pousmál jsem se jejímu komentáři a jen jsem sledoval, jak odchází. Poté jsem se otočil a běžel jsem do mé ložnice.
"Ano! Ano! Ano! Siriusi, ty jseš Bůh!" Říkal jsem si v hlavě, přičemž jsem skákal na posteli jak malé děcko. Vztah mezi námi se dost rychle zlepšoval. I když rychle..to je relativní pojem.
Šli jsme takhle jednou do velké síně, a já jsem si řekl, že něco zkusím. Když jsme šli vedle sebe, tak jsem jí nenápadně chytnul za ruku. Avšak Dor se na mě ihned výhružně podívala a liskla mě přes ruku.
"Tohle se jakože nestalo, jasný?" Řekla poněkud přísnějším tónem. Jen jsem přikývl a šli jsme dál. Zde to přeskočíme na další zajímavou událost. Respektive na událost, kterou stojí za to zmínit.
Já a Dor jsme seděli ve společence. Já se koukal do ohně, zatímco Dor si tam četla. Rozhodl jsem se, že nějako protrhnu to trapné ticho.
"Zlato..." Ani jsem to nestihl doříct, a Dorcas si začala povídat své.
"Ty.. ty.. jak, že jsi mi to řekl? Ty chuligáne! Odteď budeš..eh.. však já do příště něco vymyslím, jen počkej, Blacku!"
"Promiň, promiň. Hlavně se uklidni.. zlato." Začal jsem ji jemně provokovat, jak mám ve zvyku.
"Odteď budeš stříbro! Ať chceš nebo ne!" Řekla a náhle se zasmála.
"Ale zlato, máš tolik různých skvělých přezdívek, a ty si vybereš zrovna tuto?" Začal jsem protestovat.
"Promiň, stříbro. Ale podle mě se k tobě tato přezdívka náramně hodí. A navíc, znáš to přísloví 'stříbro nad zlato'?" Začala jemně provokovat na oplátku ona mě. Dál už si to moc nepamatuji. Každopádně se to nějakým mně záhadným způsobem prodloužilo na dva roky. Jop, takže slavný Casanova Sirius Black byl ve dvouročním friendzonu. Ale neuvěřili byste, co se stalo pak. Jednou, když už se venku stmívalo, tak jsem seděl s Dor na gauči. Už jsme vedle sebe seděli i celkem blízko. Opatrně jsem ji obejmul.
"Dej ze mě tu pracku pryč, Siriusi!" Vyštěkla ihned.
Avšak já jsem k ní zatím více přiblížil. Dorcas vůbec netušila, a jen se na mě koukala. Když už jsem byl dostatečně blízko, tak jsem jí políbil.
"Miluju tě, Dor." Řekl jsem náhle, co jsem se odtáhl. Dorcas se na mě jen nechápavě koukala, a po pár minutách konečně promluvila.
"Siriusi, já..." Nedořekla to, vstala a dala se na odchod.
"Dělejme, že se to nestalo, ju?" Ještě stihla doříct a poté zmizela v dívčích ložnicích. Já jsem zatím vstal, byl jsem rudý jak rajče a zamířil jsem do klučičích ložnic.
"No, tak to úplně nevyšlo podle mých představ, ale tak to snad nevzdám, ne?" Říkal jsem si pořád v hlavě, když jsem ležel a koukal jsem se do stropu. Tady to opět přesuneme o týden později, kdy jsme měli jít s Dor ven. Já už jsem oblečený čekal pět minut předem na místě srazu, což v našem případě byla společenka. Asi za deset minut přiběhla Dor do společenky, ale co by to však bylo za Dor, kdyby na posledním schodě nezakopla. Vyběhl jsem ihned za ní, abych jí pomohl vstát. Poděkovala a oba jsme se zasmáli. Když jsme se ráčili vyjít, tak jsem sebral všechnu odvahu a zkusil jsem ji opět chytnout za ruku. Skončilo to stejně jako minule. Já s bolavou packou a Dor s vražedným pohledem. Rozhodli jsme se jít k jezeru. Když jsme tam přišli, tak jsem se ji snažil vylákat na led.
"Pojď, Dor, snad se nebojíš, ne?"
"Já? A bát se?" Ihned stoupila na led.
"Tak pojď ke mně. Předveď se, že se nebojíš." Přičemž jsem stále ustupoval. Pochvilce jí to začalo štvát, tak se rozeběhla, a když už byla skoro u mě, tak..tak to prostě neubrzdila a vší silou narazila do mě. Já jsem spadnul na tvrdý led, zatímco Dor spadla do měkkého- na mě.
"Jseš v pořádku, Dor?" Zeptal jsem se pro jistotu. Jen kývla a rozesmála se. Když jsme se nějak postavili na nohy, tak jsme navázali oční kontakt. Pochvilce jsem ji opět políbil. Avšak když jsem se odtáhnul, tak nebyly žádné divné pohledy, ani nic podobného. Řekla něco, co bych nikdy nečekal, že řekne.
"Sisiuri, já tě..miluju." Oba jsme rázem zrudli.
"Já tebe taky, Dor."
Ano, a to je prosím příběh o tom, jak jsem se poprvé zamiloval. A kupodivu mi to vyšlo!

Každopádně jen bych se chtěl omluvit za menší zpoždění, ale jaksi nade mnou vítězila většinu času prokrastinace, ale tak alespoň doufám, že se vám tato kapitola bude líbit. Já se na vás budu těšit příště a čau!