I loved you! (Studiomoontv)

10.Já ti věřila!

Sedím v kuchyni a prohlížím instagram. Čekám na Sama pozval mě do cukrárny. No jo Sam jídlo jsou nerozluční přátelé. Do kuchyně přijde máma celá usměvavá a hned poté zjistím důvod její radosti. Za ní jde táta! Konečně se po 4 měsících vrátil! Vyběhnu od stolu a skocim mu do náruče. Mámu mám ráda ale nemáme spolu takový vztah jako já s tátou. Čtyři měsíce jsem mu nemohla psát ani volat! Měl hodně práce. Teď je ale tu!

„ Chyběl jsi mi!"

„Ty mě taky!"

Po nějaké době se odtáhnu z obětí a jdu zkontrolovat kolik je hodin. Už bych měla jít.

Vezmu batoh,obuju se a chvíli předtím než odejdu na mě zavolá ještě táta.

„Zlato kam to vlastně jdeš? Já myslel že dnes budeme spolu."usměje se.

„Promiň já jdu se Samen ven."jen zahlédnu jeho překvapený výraz a odejdu.

Jdu jen chvíli k Samově domě ale uvidím tu nejhorší věc v životě. Sama s nějakou blondskou! Oni se líbají! Ne! To ne! Do očí mi hrknou slzy a já se na místě otočím a běžím domů. Jak mi to mohl udělat?! Já ho miluju! Jak je možný že vám jeden člověk může srdce zlomit a pak ho ještě rozdzdupat?!

Vejdu domů shodím ze sebe batoh boty odhodím do kouta a s pláčem vyběhnu nahoru do pokoje. Po chvilce někdo zajelepe ale já seru na nějaké otevírání. Už na to nemám! Já už víc bolesti nesnesu!

Uslyšímz venku něčí kroky. Běží. Jak chce! Možná jsem magor ale už na to nemám! Otevřu balkón a pomalu vylezu na parapet. Právě když mě zahlédne se v jeho očích objeví ještě větší zředění. Poznala bych to i na  větší dálku. Ne nesmíš váhat! To je to nejhorší! A následně první noha stojí v ničem. Ta první strhává tu druhou a já padám do ničeho.

Je to nádhera. Umírat je tak jednoduché. Nikdy jsem nevěřila na to že když umíráte tak se vám před očima promítají vaše momenty že života. Ale mýlila jsem se. Před očima mi běžel můj život. Já a táta když mě učí tancovat. Já a Sam. Né nemučte mě!
Já se chci probrat! Prosím!

Samův pohled

V tom se na mě ta blondska nalepí a já ji odstrcim ale pozdě! Stojí tam jako sloup.Kristyna.V očích slzy otočí se a běží pryč. Ta blondska zasraná!
Když po nějaké době vybehnu k jejímu domu malém omdlím. Stojí na balkóně a právě si stoupá na parapet.
V tom padá chci něco říct ale je pozdě. Trochu jsem zmírnil dopad tím že jsem jí chytil ale ta rychlost v níž padala mě smetla na zem. Se slzamav očích jí obejmu a vytáhnu telefon. Zavolam záchranku. Ti si pro ní asi po deseti minutách přijedou. Nechtějí mě pustit do sanitky s nimi. U mě se objeví její rodiče. V rychlosti jim mezi vzlyky vysvětlím co se stalo. A jim začnou po tváří stékat slzy stejně jako mě. Já debil! Neměl jsem se vracet! Já jí na konec jednou zabiju. Společně s jejími rodiči nasedneme do auta a vyjizdime do nemocnice. Pokud to nepřežila zabiju se!