Z mého přemýšlení v pokoji mě vytrhne zaklepání na dveře. Když už asi po desáté neotvírám tak se naštvu a otevřu dveře. Ve dveřích stojí kdo jiný než sám slavný Samuel Miščík. Když mu už chci zavřít před nosem on dveře rukou zastaví. V očích mu vidím smutek.
„ Nech mě to vysvětlit! Já udělal chybu! Myslel jsem když ti nenapíšu tak na mě zapomeneš!"zakřičí na mě a tím zastaví všechno mé přemýšlení. „ Já na tebe už NIKDY nezapomenu! Proč jsi odjel? Já se těšila na náš společný den! Ale ne ty jsi měl jiné plány! A to zlomit mi srdce!"zařvu na něj zase já. „ Já bych tě NIKDY neopustil jen tak! Měl jsem proto důvody! Nech mě to vysvětlit! Já musel odjet na Slovensko!"zakřičí na mě. „ Jo a jaké třeba důvody? No?! Povídej máš možnost!"teď se mi už zlomí hlas a já už jen brečím. „ Když se mnou půjdeš v osm hodin ven kde ti to v klidu vysvětlím tak se to dozvíš! Mě to taky zlomilo srdce! Myslíš si že jsem nebrečel po nocích?! Myslíš že jsem nelitoval své chyby?!litoval! A kdyby bych si mohl přát jednou věc bylo by to to abych tuhle chybu NIKDY neudělal!" „ Hm dobře. Jak chceš v osm u tvýho baráku."teď už ho fakt doslova vyšoupnu z pokoje a zamču.
V 19:30h
Přesně v 19:30 se zvednu z postele která je mokrá od slz. Obleču si černé legíny, modré triko a na to černou košili. Vezmu vak s nápisem bealive in unicorns a potom si jen sednu do obýváku a čekám. Pět minut před osmou se obuju do Vansek a jdu před Samův dům. Který je o deset domů vedle našeho. Sam už tam čeká a usmívá se. „ Ahoj."pozdravím ho bez úsměvu. „ Ahoj!"pozdraví a úsměv se mu z tváře nestráci. Né on ví že je tím nakažlivý. A tak se o pár chvil později taky usmívam. „ Jsem to ale skvělý člověk když tě dokáži na tváři vykouzlit úsměv."usměje se a ruce si dá k sobě a udělá pyšnou tvář.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„ Hele já zas nemám ráda egoisty!"ušklibnu se. Jdeme tedy a když se zastavíme u cukrárny Sám mě chyti za ruku a doslova mě táhne dovnitř. Jako nadšené dítě nám koupí zákusek a sedneme si ke stolu. „ Takže je na čase abych ti vysvětlil proč jsem odjel." „ Jo na to tady celou dobu čekám."zasměju se. „ Víš já tě tenkrát... já tě musel opustit i když jsem tě miloval!" Cože?! Jak mě mohl taky milovat?! „ Co?" „ Já tě taky miloval a možná stále miluju já nevím. Ale musel jsem odjet kvůli rodičům zpátky na Slovensko. Máma byla těžce nemocná a tak nemohla pracovat a já ji musel vidět! Ale to není jediný důvod,"vím že měl nemocnou mámu ale tak nemocnou? „ Odjel jsem i proto že jsem nevěděl jestli tahle láska by mohla být doopravdova já měl tenkrát ještě přítelkyni ale s tou jsem se rozešel. Protože jsem zjistil že jen k tobě moje láska vždy přetrvá."vypustil ze sebe.
