I loved you! (Studiomoontv)

1.Co si myslí?!

[edit: takové varování nebo jak bych to pojmenovala: absolutně nemám ráda to co jsem zde na Wattpadu dříve psávala. Nerozumím jak tento příběh má tolik votes eh, tak doufám že jste se aspoň trochu zabavili xD. Prosím vás nekomentujte příběh jestli se vám nelíbí styl napsání nebo fotky přidané v příběhu a nebo jestli bude pokračování. Je to totiž skoro dva roky od vydání první kapitoly a uvažuji nad odstranění tohoto příběhu pro veřejnost nebo úplně odstranění mého účtu a vytvoření nového] UPOZORNĚNÍ: OBSAHUJE SPOUSTU CHYB

Nový den! Krásný den! Kdo by se netěšil když je poslední den školy před prázdninami že? Ani já nejsem výjimkou. Jsem Kristýna Darkwoodová a ano moje jméno není české. Moje máma se totiž podruhé vzala za nějakého Angličana no a tak teď mám tohle divné jméno.
Takže tahle Kristýna má ráda pardon vlastně měla ráda youtube dokud ...no to je jedno.
Ráda tancuji. Chodím na různé soutěže v tanci. Tanec je teď to co mě baví asi nejvíc v životě. No a jak vlastně vypadám a kolik mi je? No jo je mi 16 a můj vzhled není nejhorší. Mám hnědé rovné vlasy těsně nad pas a hnědé skoro černé oči. Když se směju na tvářích se mi vytvoří ďolíčky. Hodně lidí říká že jsem roztomilá. No sama nevím. A jakou mám postavu? Takovou akorát. Ani ne tlustou ani ne hubenou. Jsem se sebou spokojená.
Takže se osprchuju vyčistím si zuby a obleču si černý džíny bílé tričko a na to džínovou košili. Vezmu složku na to vysvědčení. S sebou si vezmu svačinu a vyjdu z domu. Máma doma není má hodně práce. Pracuje totiž jako ředitelka firmy.
U školy se potkám s Lenkou mojí nejlepší kamarádkou.
„ Ahoj Leni! Ještě že v tom vězení dnes budeme jen jednu hodinu."usměju se a obejmu ji.

„ Přesně. Taky si říkám že je toho na mě v poslední době moc. A nic mě nebaví ale dnes jo. Poslední den na tomto pitomém gymnáziu. Víš jaký to asi bude až půjdeme zase v září do školy? Hrozný!"stěžuje si Lenka a mi mezitím vejdeme do třídy.
„ Čau Darwoodová co děláš dnes večer? Že bych tě někam pozval? Co na to říkáš?"ozve se hlas přede mnou. Né to je ten blbec Dvořák. No jo holky z naší třídy po tom jeho jméně asi touží. Je tak "sexy". Dvořák je školní sukničkář od toho blbce ruce pryč.

Potom co zjistím že mám jen dvě dvojky jinak samý jedničky jdeme spolu s Lenkou na kávu a potom na nákupy. Rozloučíme se až když mi napíše máma že přijela a má pro mě překvapení.
Otevřu dveře a přiřítí se mě pozdravit máma.
„ Ahoj zlato! Doufám že se na mě ani na naše překvapení nebudeš zlobit. Pojď dál já ti jen zavážu oči."vejdu a máma mi zaváže oči šátkem. Chvíli čekám na místě než uslyším kroky ne jenom máminy ale i další pár nohou.
Šátek najednou spadne na zem a já se mu koukám do očí. On který mě opustil,odjel ,zmizel z mého života. Jeho oči se nezměnily ani v nejmenším. Neustále se v nich topím. Ale jsem naštvaná, smutná, zmatená.
Sam náš Samuel Miščík alias Moon.

Nenapsal mi. Neozval se.
„ J-já... J-já Krist... A-ahoj!"vykoktá ze sebe. (Slovensky neumím moc dobře proto to budu psát v češtině. Doufám že to nevadí)

„ Ty si tady po třech letech jen tak přijedeš a řekneš ahoj?! Svým odjezdem si mi zlomil srdce které se už nikdy nespraví! Proč jsi odejel? Nebo víš co? Mě už to vlastně nezajímá!"zařvu na něj a uteču do pokoje. Steče mi první slza a za ní následuje několik dalších.
Proč on?! Proč zrovna teď?!