Muž se zlatou maskou /Adommy/ ✔️

Kapitola I.

Tommy si neodpustil kopnutí do betonového sloupku nízké lavičky s tmavě hnědým dřevěným sedákem, jež se u jeho nohy nacházela nejblíže. Zaklel při tom a následně bolestně zakňučel, protože jak to tak vypadalo, právě si ukopl palec.

„Hajzl jeden. Kretén..." nějak se nemohl v duchu rozhodnout, jestli nadávky chrlí vůči sobě samému, nebo člověku, kvůli kterému sem nahoru vyběhl.

Ještě že o tomhle místě věděla jen hrstka lidí, anebo o něm možná věděli všichni, ale buď neměli čas sem chodit, nebo byli málo sentimentální. Tommy nepatřil mezi ani jeden druh těchto lidí, střechu firemní budovy si zamiloval hned poprvé, co zjistil, že vypadá... no, řekněme ne jako střecha, ale jako takový malý park. Bylo tu všechno, co dokázalo navodit atmosféru přírodní pohody, která vás prostě musí vtáhnout, ať se vám to líbí, nebo ne. Alespoň Tommy to tak měl.

Vedle lavičky, jež se právě postarala o mužovo celodenní kulhání, stál malý altán, kde byla ještě jedna. Po obou stranách vedly cestičky se strukturovanou dlažbou, lemované nízkými keříky. Za altánem pak bylo vysázeno několik menších stromků a zbytek plochy střechy zabíraly záhony, většinou s okrasnými rostlinami a malý travnatý palouk. Výšková zahrada nebyla přeplácaná, prostě něco mezi tím a parčíkem v menších čtvrtích.

Tommy občas přemýšlel, kdo má zdejší faunu na svědomí - možná jeho šéf, majitel celé firmy, kterému budova patřila a u nějž pracoval, ale ten člověk, ač se s ním nikdy nesetkal osobně, mu na něco tak harmonického a především vzdáleně pracovního neseděl. Vědělo se o něm, že květiny pro ženy z firmy, které slavily například narozeniny, vždy kupovala šéfova asistentka Allegra. A pár "šťastlivců" mělo možnost navštívit jeho kancelář, kde prý nebyla jediná rostlina. Kdykoliv si na tyto poznatky Tommy vzpomněl, rozhodl se, že zahradu musel nechat vytvořit již předchozí majitel budovy a šéf ji akorát nechává na náklady firmy udržovat.

Tommy nechodil nahoru často. Byl to v podstatě luxus, který si při své pracovní vytíženosti nemohl dovolit, jenže... to by ho Nolan nesměl opět vytočit. A to se Tommy považoval za velmi klidného, nekonfliktního člověka.

No dobře, zas tak jednoznačně to se sebou neviděl, dokázal vyletět jak čert z krabičky, ale většinou se tak stávalo v případech, kdy se s ním jednalo pod jeho úroveň. A Nolan (a bohužel nejen on) tenhle "dar" prostě měl.

Reklamní oddělení zprostředkovatelské firmy RL, kde Tommy už nějaký rok pracoval, patřilo k méně sledovaným samotným šéfem. V podstatě šlo o samostatnou jednotku v celé společnosti. Šéfoval jí muž jménem Colin Bax, a když k němu Tommy chodíval na kobereček, jak se říká, lidé na trase k jeho kanceláři systematicky schovávali ostré předměty.

Bax pil krev nejen Tommymu, ale z nějakého nepochopitelného důvodu, si hlavně na Tommyho zasedl. Blondýn někdy obdivoval sám sebe, jak to s ním mohl vydržet tak dlouho. Dokonce ho nikdy ani nenapadlo, že by si hledal jinou práci, protože až na pár aspektů měl tuhle práci rád a nedokázal si představit, že by někde začínal od začátku. No... pravdou bylo, že o tomhle by se dalo ještě spekulovat. Někdy měl totiž pocit, že nastoupil teprve před pár dny a vyžírá všechna privilegia testovaných nováčků.

Tommy se posadil na lavičku, jíž už v duchu odpustil za ten ukopnutý palec, a složil ruce do klína. Odpolední teplý vánek mu čechral vlasy a pomalu se dostával i do mozkového centra naštvanosti. Působivě odnášel každou křivdu, kterou si Tommy díky čerstvému incidentu připomněl.

Nedělal ze sebe chudinku, to proto se šel raději uklidnit sem, nebo třeba na toalety, aby ho nikdo z jeho kolegů neviděl. Jednou se ho stážistka Judy ptala, jak to může snášet a proč s tím nic nedělá. Ve skutečnosti si Tommy už zvykl a jen novým lidem, kteří na jejich oddělení přišli, to připadalo, jako kdyby byl obětí mobbingu, neboli šikany. A když náhodou došla trpělivost i jemu, prostě si šel kopnout do lavičky na střechu. Možná to šikana byla, jen Tommy si to nechtěl přiznat. Dokud ho ti dva nezlomí, šikana to prostě není.