Muž se zlatou maskou /Adommy/ ✔️

Kapitola XV.

Zdravím moji milí. Omlouvám se za delší nečinnost, měla jsem dovolenou, tak jsem prostě odpočívala :) Ale teď už snad zase najedu na pravidelný režim. Mimo jiné mám pro vás překvapení, ale dozvíte se o něm, až bude definitivní. 

Dnes mám narozeniny a uvědomila jsem si, že během své autorské činnosti jsem v tento den vždycky něco přidala, takže voilá, je tu další díl Muže se zlatou maskou. Enjoy :)

*

Adam si musel připustit, že takhle nesvůj už se necítil mnoho let. Ani když osobně poznal Tommyho, nepřipadal si tak nervózní a pokud přece jen byl, rozhodně ne špatným způsobem. Poslední dvě hodiny se kolem něj neustále ochomýtal nějaký kluk, který až nápadně připomínal jeho Tommyho. Ano jeho Tommyho, protože Adam už si prostě nepřipouštěl, že by Tommy byl někoho jiného, než jeho.

Něco mu tady nehrálo, možná tušil, která bije, ale měl příliš málo indícií, aby si mohl poskládat dvě a dvě dohromady. Tenhle člověk, s blonďatou parukou, zlatou maskou a v jednoduchém barokním oblečení se mu snažil zalíbit, to bylo očividné a dělal to tím nejhorším možným způsobem. Zkrátka se mu vnucoval. Co chvíli se se o něj otřel a pak předstíral, že to byla náhoda, nebo po něm hodil nepřirozeným úsměvem a pod maskou mu zvláštně jiskřily oči. Adam už nevěděl, co by měl udělat, aby ho ten muž nechal na pokoji. Nejdřív se zamotal mezi skupinku lidí z účtárny, to nepomohlo, protože jeho pronásledovatel se tam zamotal též, pak ho vystopoval u baru a následně u stolu s jídlem, neustále mu byl v patách. Ale nikdy neřekl jediné slovo, jakoby se bál, že jeho hlas nebude znít tak, jak zní má.

Tommymu napsal už někdy kolem sedmé, kde je, ale odpověď nepřišla a všichni kolem něj byli až moc tajemní. Pak si všiml, že zmizela Anabelle a také jeho matka. Co se to tu sakra dělo?

Najatý DJ zrovna začal hrát píseň od Cher. Adam si vyžádal, aby se hrály známé hity za posledních třicet let, jenže tuhle písničku zrovna moc nemusel. Digitálně zkreslený hlas Cher, když zpívala Believe se Adamovi nepříjemně zařezával do uší, a kdyby to bylo možné, překryje si je rukama. Zoufale se podíval vedle sebe, kde opět stál ten divný kluk a nakládal si na malý talířek několik druhů sýrů. Adam už to nevydržel, musel se prostě zeptat, ale nechtěl neznámého zahnat hned do kouta.

„Oddělení?" vyhrkl. Kluk trhl hlavou a i přes masku bylo vidět, jak třeští oči.

„Eh?"

„Kde pracujete? Které oddělení?" upřesnil Adam. Muži klesla ramena úlevou.

„Reklama," špitl nepřirozeně vysokým hlasem. Adam sám byl maskovaný velmi jednoduše. Měl ležérní černý oblek, košili a černou nezdobenou škrabošku. Matka ho samozřejmě přemlouvala, aby byl kreativnější, jenže Adam usoudil, že by nebylo správné, kdyby ho zaměstnanci nepoznali. Bohužel on sám o svých vlastních lidech věděl až žalostně málo. V reklamě pracoval i Tommy, ale tohle určitě nebyl Tommy, vždyť jeho by poznal už pomalu poslepu. Blondýnovu tvář měl zmapovanou do nejmenšího detailu, zbožňoval jeho rty, nos i oči, ale možná to maska opravdu zkreslovala.

„Poslední zakázka dopadla nad očekávání. Dobrá práce," pochválil muže. Ten pouze přikývl a vzal si z talířku plátek sýra, který pak rovnou putoval do jeho úst. Adam přivřel oči, když do nich udeřil třpyt šperku na klukově ruce. Teď už ale nerozuměl vůbec ničemu. Proč měl ten člověk na prstě prsten, který věnoval Tommymu?

Adam musel uznat, že týden je přece jen moc krátká doba na to, aby někoho mohl dokonale znát, včetně fyzického vzhledu. Co když se v Tommym spletl? Co když ho vlastně vůbec nechce? A tak dal jeho dárek někomu jinému? Anebo to opravdu Tommy byl a Adam ho zkrátka nepoznal. Nelíbilo se mu, že se víc přiklání k druhé možnosti, protože si byl doposud víc než jistý, že se jeho milenec pod maskou neskrývá. A samozřejmě se mu nelíbila ani první verze, přes níž se pro změnu nechtěl přenést. Musel by totiž uznat, že jako muž dobyvatel selhal.