Muž se zlatou maskou /Adommy/ ✔️

Kapitola VIII.

Tommy měl problém nedívat se na svou ruku. Když mu Anabelle prohrabovala vlasy a hodnotila odrosty, pořád civěl na docela obyčejný stříbrný kroužek na prsteníčku na své pravé ruce. Záměrně si ho dal tam, protože kdyby ho měl na levé, snadno by si ho kdekdo spletl s ženáčem. A on ženatý nebyl. Dokonce ani neměl přítele, jen se nějakým nedopatřením a díky okolnostem - asi mezi nebem a zemí - dostal do postele jejich ředitele a teď měl na prstě prstýnek, který mu muž dal dnes dopoledne na toaletách. A tvářil se při tom, jako kdyby se chystal prohlásit svatební slib.

Tommy ucítil, že se Anabelle zarazila. Celou dobu si pořád brblala něco pro sebe, co se týkalo jeho vlasů, ale teď, jakoby ztuhla. Pomalu zvedl obličej a podíval se na ni vzhůru. Pozorovala jeho ruku.

„To je ten prstýnek z Francisca? Nebyl ti velký?" otázala se. Tommy nechal ruku klesnout do klína a přikryl ji druhou. Nebyl tohle ten nejlepší čas na to, říct kamarádce, jak se věci mají? Přece se už v práci odhodlával, že by to udělal. A po pravdě, po tom, co se stalo na toaletách, začal cítit, že bude asi brzy potřebovat radu. To protože to Lambert tak příšerně zkomplikoval a Tommy na něj byl za to naštvaný.

Možná lepší příležitost mít nebude. A Bell je jeho nejlepší kamarádka, taková, jakou by měl mít každý gay. Holka, co rozumí vašim problémům s klukama, co má romantického ducha, spřízněná duše, se kterou si můžete povídat o všem, včetně ideálního vzoru povlečení do ložnice. Prostě kámoška, které se můžete se vším svěřit a ona to pochopí přesně tak, jak to pochopit má. Akorát že tohle byla trochu jiná situace. Neměl v úmyslu jí povídat o obyčejném klukovi, ale rovnou o řediteli. A v tu chvíli celý problém naroste do takových rozměrů, jak velkou má Lambert moc. O tom Tommy nepochyboval. Pokud se Anabelle svěří, už nebude cesty zpátky.

Ale kruci, no a co? Už to v sobě dál dusit nemohl!

„Ne, to je jiný. Dostal jsem ho," začal to ze sebe pomalu ždímat. Asi by pomohlo, vysypat to ze sebe všechno na jeden nádech, ale právě dechu se Tommu nedostávalo. Zase mu začalo rychleji bít srdce a udržet pohled do Belliných očí se zdálo nemožné.

Kamarádka se po jeho výroku narovnala a chvíli se rozhlížela po pokoji, jako kdyby něco hledala. Pak si došla pro hřeben, který zbystřila na konferenčním stolku. Tommy ji celou dobu samozřejmě nespustil z očí.

„Hm, a řekneš mi od koho je?" Když se Anabelle vrátila, jakoby nic mu začala česat vlasy. Svou otázku pronesla nenuceně. Vážně Tommy, nemusíš mě zahrnovat detaily, já to vlastně vědět nepotřebuju... asi tak to na Tommyho působilo.

„Je to trochu složitý," připustil blondýn. Kamarádka zakývala hlavou, ale v česání neustala. Tommy vydržel mlčet další minutu, svým způsobem se předháněli, kdo vydrží déle. A jeho vlasy zatím začaly elektrizovat, jak je Bell neustále pročesávala. Zvedl ruku a zastavil tu její. Konečně se na ni podíval zpříma. Bell dala paži podél těla a nakonec si k němu přitáhla židli, aby nemusel koukat vzhůru.

„Netlačím na tebe," ujistila ho. Tommy se kousl do koutku rtu. Už to začalo, už nemohl couvnout. Začal usilovně přemýšlet, jak nejlépe by měl začít a pak si vzpomněl na jejich ranní rozhovor.

„Jak jsi říkala, že přijdu o to, vidět ředitele live, když nepůjdu na večírek, tak... já už ho vlastně viděl," odhodlal se. Bell přehodila jednu nohu přes druhou a předloktí si položila na stehno.

„Vážně? A kde?" zeptala se zcela nevinně. Ne, nemohla mít nejmenší tušení, že se něco děje. Tommy nikdy nebyl výřečný typ. Nezamlčoval před ní věci ze svého života, ale ono kolikrát ani nebylo o čem mluvit. Také neměl pocit, že by se od soboty choval jinak, určitě si ničeho nevšimla.