Vlk -tajemství vlků [PROBÍHÁ KOREKCE]

Kapitola druhá ✔

Po zahájení "vyčistit si zuby" slečny Clark, jsme spolu se všemi dětmi odebrali ven. Já a Emily jsme šli na naše oblíbené místo, na houpačky.
Houpání bylo vcelku legrace, až na to ticho.
Nikdy jsem neměla ráda takové to... takové to trapné ticho. Však to znáte, nikdo neví co říct.

Tak jsme se tam houpaly a houpaly, naštěstí však Emily přerušila to nekonečné ticho:
,,Hele Sophie, kde jsou vlastně tvý rodiče?"

Tato otázka mě zarazila a překvapila zároveň. O této otázce jsem opravdu nikdy nepřemýšlela.
Emily má mě chvilku mlčky hleděla. Otevřela pus, ale načež jí hned zavřela. Opět ale otevřela pusu, ale tentokrát jí nezavřela:

,, Třeba moji rodiče jsou prej někde v Itálii. Každou sobotu mi pošlou dopis."

Ano to Sophie věděla. Ale tu pravou chvíli jí to bylo jedno. Teď musela zjistit, kde jsou její rodiče.

Chvilku jsem mlčela. Emily jen na mě soucitně hleděla. Já se dívala do země. Přemýšlela jsem.

Po chvilce pekelného přemýšlení jsem si na jednu drobnou věc vzpomněla. Když, mi bylo asi sedm let, tak mě rodiče vezli starým hučícím autem. Jeli jsme hodně dlouho. Jeli jsme neznámou cestou, čímž jsem ani nepoznávala krajinu, kterou většinou, i po dlouhé době poznám. Všude byli velké stojaté a hlavně tlusté tyče ve kterých byly okna.

To je divný svět, říkala jsem si.
Když, jsem ještě bydlela s rodiči blízko lesa, tak to tam bylo úplně jiné. Všude byli stromy, keře, kytky a hlavně zvířata. Když jsem tam bydlela tak jsem nechodila do... takové budovy, kde se sedí na židlích a někoho pořád posloucháte. Všichni tomu říkají "škola" . Teď, tam chodím každý týden, v pondělí, úterý, středa, čtvrtek a pátek. Sobotu, jako je dneska a neděli tam naštěstí nechodím.

,,Haló,Sophie, jsi tu?" Volala Emily a mávala mi rukou před nosem.

,,Jo, jo jsem," zamumlala jsem rychle ,,asi jsem se trochu zasnila."

,,No to vidím!" Smála se Emily.

,, Ale pořád mi to vyrtá hlavou, kde jsou." Řekla jsem vážně.

,, Jé, tak se mužeme zeptat slečny Clark! " Vykřikla Emily.

,,Dobrý nápad! " Pochválila jsem.

Doběhli jsme k slečně Clark, která seděla na lavičce. Na očích měla sluneční brýle a prohlížela jakýsi magazín.

,, Copak potřebujete, děvčata? " Otázala se slečna Clark, která si nás nejspíše všimla.

,,No, my by jsme, ehm... " Začala statečně Emily.

,,Já bych chtěla zjistit, kde jsou moji rodiče. " Řekla jsem pevným hlasem.