Cesta do minulosti

RUNA FREYE

Švihla jsem mečem, ale Chris se jednoduše vyhnul. V ruce držel nějký amulet nebo co to bylo. Neeee to je runa. Tak to bude vyrovnaný no. Mezitím co se Chris vyhýbal mým útokům, připravil si do ruky runu, která vypadala jako F s nožičkama nakloněnýma dopředu. Švihl s ní o zem a kolem mě se obmotala vinná réva. Kdyby tohle vyděl tlustý Dionýsos...
To jsem teď ale nemohla řešit. Pořád jsem ve viné révě. Divná runa F je runa Freye. Byl to Severský bůh léta. Divné. Jak můžou mít boha léta? Trochu zbytečný. Proč tady furt probírám takové zbytečnosti?
To je jedna z otázek na kterou si také neumím odpovědět.
Teď už jsem byla celá omotaná v révě. Nemohla jsem se ani hnout. Jen oči mi koukali ven.
„Tak koukám, že je konec. Teď tě jen propíchnu...jé já vlastně zapomněl, že ty jsi nesmrtelná. No to nevadí. Regenerace taky trvá. Bolesti jsou stejné. Jenom prosté nechcípneš."
Snažila jsem se dostat z révy. Dionýse. Už si nikdy nebudu myslet, že jsi tlustý!! Prosím! Koupím ti narozeninové přáníčko!! Nebude od Vietnamce, vážně ne!
Docházela mi energie. Chris se chystal rozeběhnout. Máchal s mečem jako hacker s počítačem.
Když tu se vinná réva začala vzpouřet. Chvílema rostla, chvílema odrůstala. Dionýsos bojuje s touhle runou. Nakonec réva úplně odrostla a Chrise zasáhl blesk. Můj blesk. Mám přece jenom trochu schopností po otcovi. Chris už tam nestál. Jenom tam zbyl popel. I z jeho meče zbyl jen popel. Odfoukla jsem popel z lodi.
„Díky Dionýse, koupím ti přáníčko. "
„Jass! Není čas! Zasáhli naši loď. Musíš to opravit. "
„Pokusím se. Útočte na nepřátelsské lodě a zjistěte jak si vede pravé křídlo."
Rychle jsem běžela k porouchané části. Celý to tam hořelo. Zkusila jsem to sama, ale moře mě nechtělo poslouchat. Vzala jsem nejbližší štít a hodila jsem ho do vody.
„Poseidóne pomož mi. Pokud ti nestačil štít tak dej vědět. Předem díky."
Voda se zvedla. Požár byl do vteřiny uhašen.
„Dík."
Už jsem byla pod palbou Thorova kladiva. Pak jsem se zvedla do vzduchu. Už mě to nebavilo. Zvedla jsem vítr, který se řítil ode mě rychlostí desetinásobnou vichřice. Všechny lodě to buď převrátilo nebo zničilo- až na Thorovu. Využil kladivo, aby vytvořilvzdušnou ochranu. Kladivo vířilo vítr. Bohové mi musí pomoct. Vzdálila jsem se od Thora. Pak jsem přivolala otce.
„Otče, prosím jen na chvíli. Potřebuji s ním pomoct."
„Dobrá, zatkneme ho."
Bohové obklíčili Thora, který se bezmocně bránil svým kladivem.
Pak jsem vrhla vlnu elektriky, která ho chytla za jeho ruce.
„Ne! To není možné. Proroctví nelhalo. Uvidíme se později Jass."
Thor se ďábelsky zasmál, ale to už ho Zeus vedl pryč.
Přišel ke mě Apollón
„Zeus chce abys Thorovi vybrala druh jeho trestu. Zatím bude trčet v podsvětí. Jinak...vedla sis dobře. Budeš mě taky potřbovat někdy? Nemusíš mi házet žádnou obětinu i když jí mám rád. Kdybys potřebovala svézt tak si vzpomeň. Tak já už půjdu ahoj."
Tvářila jsem se překvapeně. Já myslela, že je to ten nejúžasnější, nejmocnější, nejhezčí Apollón. Teď projevuje svou slabost. Celkem divné. Nejsem jen tak pro nic za nic dcera Athény abych ho nepodezírala.