Je to 97 let, co nukleární apokalypsa zabila všechny na Zemi a a planeta doutnala radiací. Naštěstí existuje přeživší. Archa.
Dvanáct národů mělo v době dopadu bomb operační vesmírné stanice. Teď je tu pouze Archa, jedna stanice vytvořená z těch několika. Říkají nám, že Země bude opět obyvatelná. No do té doby tu budeme zavření ve vesmíru, stejně jako čtyři generace před námi. Potom budeme moci jít domů, zpátky na Zem. To je náš sen. Avšak realita je jiná.
● ● ●
,,Vězni 221, půjdete s námi." Řekl robustný chlapík od stráže, kterého jsem neznala. Druhý, méně robustný, ale za to pohlednější stráže čekal u dveří s nachystaným elektrickým obuškem.
Najednou mě ten první chytl za ruku a snažil se mě přitáhnout k sobě. Až v tu chvíli jsem si všimla, že drží v ruce nějaký kovový náramek.
,,Co to děláte?" zeptala jsem se a začala se vzpouzet. ,,Osmnáct mi bude až za tři dny."
,,Nechte si v klidu nasadit ten náramek a nic se vám nestane."
,,Tak to ne." Jelikož jsem si taky prošla výcvikem na strážce, postřehla jsem pomalu se přibližujícího hubeňoura. Chtěl mi dát elektrický šok. Mezitím se vazoun přpravoval k ráně. Těsně před dopadem jsem jí uhnula, ale už jsem se nestihla vyhnout obušku, který se ke mě blížil. Dostala jsem elekrický šok přímo do krku, pamatuji si jenom ohromnou bolest a pak nic.
☆ ☆ ☆
Ahojky 😊 Toto je první kapitolka mého příběhu, tak snad se vám bude líbit 💕 Omlouvám se za případné chybky😄 Krásný den přeji 😙
Vaše Aelin 🦋
