Side by Side [M&M]

·15·

O týden později...

Už jsem si na nové prostředí zvykla. Moc kamarádů jsem tu zatím nenašla, jen jednu holku Luci, která bydlí hned vedle nás a její sestru Annu a to je všechno. Ale lepší něco než nic. Chodíme teď spolu každý den ven. Holky jsou fajn a jsme ráda, že jsem se tu aspoň s někým skamarádila. S Andreou si voláme každý den. Zatím se nic nového nestalo. Stejně se tam jednou vrátím, ale asi až vystuduju vysokou školu, kterou mi tu už rodiče zařídili. Asi se ptáte proč jsme sem jela když mi je devatenáct. No tak zaprvé nemám dost peněz na to abych si mohla koupit dům, nebo byt a ten náš rodiče prodali. A za druhé je to, že mi tu zařídili vysokou školu, která vypadá celkem super. Takzee asi tak, ale stejně se tam jednou vrátím. Moje myšlenky přerušila mamka.

,,Zajdi prosím do obchodu nakoupit'' zakřičela na mě z kuchyně. Vykopala jsem se z postele a šla jsem se převléknout. Vzala jsem na lince seznam a šla jsme nakoupit. Nechtělo se mi chodit do centra, protože tam nude strašně moc lidí, tak jsem si už před pár dny vyhlídla malý obchůdek, který je od nás vzdálený asi deset minut.

Když jsem přišla do obchodu, tak jsem vytáhla seznam a začala jsme do košíku dávat věci ze seznamu.

,,Jessie'' ozval se za mnou nějaký hlas. Jako bych ho už někde slyšela. Otočila jsem se abych věděla kdo na mě volá.
,,Martinusi'' vykřikla jsem a skočila mému bývalému nejlepšímu kamarádovi kolem krku.
,,Tak dlouho jsme se neviděli strašně jsi mi chyběl'' řekla jsem a málem mi začali téct slzy.
,,Ty jsi mi taky chyběla'' usmál se a přitáhl si mě k sobě ještě víc.
,,Co tady děláš'' zeptal se mě.
,,Před týdnem jsme se sem přestěhovali'' řekla jsem mu a stálá jsem pozorovala jeho rysy v obličeji. Vůbec se nezměnil, vypadá pořád stejně, samozřejmě až na to, že je o čtyři roky starší, než když jsem ho viděla naposledy.
,,No my bydlíme kousek odsud, teda respektivě já'' usmál se na mě.
,,Aha, ty už nebydlíš s rodiči'' zeptala jsem se ho.
,,Ne hned, co mi padlo osmnáct jsem se chtěl přestěhovat. Nejdříve jsem chtěl zpátky do Norska, ale tady už jsem měl taky spoustu přátel a nechtěl jsem abych je opustil, jako tenkrát vás, tak jsen tu zůstal a koupil jsem si malý dům na kraji města'' řekl a hledal něco ze seznamu věcí, co má nakoupit.
,,Aha'' řekla jsme a podala mu to.
,,Ale je super, že jsi tu, zase můžeme být spolu'' uculil se na mě.
,,Jo to je super'' řekla jsem. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se po letech zase setkala s Martinusem. Povídali jsme si ještě dlouho. Pak mě vyprovodil domů a dal mi svoje nové telefoní číslo. Rozloučila jsme se s ním a šla jsem domů. Štěstím jsme sebou plácla na postel. Hned jsem začala vyštrachávat fotky mě, Andrei a Martinuse. Úplně jsem na ty krásné vzpomínky zapomněla. Nad některýma fotkama jsem se musela usmát, protože ty naše obličeje někdy. Bylo to krásné si zavzpomínat, jaké to bylo, když jsme byli ještě děti. Všichni spolu.

______________________________________
Tak konečně se nám tu objevil Martinus❤. Snad se vám kapitola líbí❤.